Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Gabriel Janoušek (* 1940)

• narozen 29. listopadu 1940 v Turnově

• otec Gabriel Janoušek vězněn v nacistickém koncentračním táboře

• v roce 1952 otec i matka Božena zatčeni a odsouzeni kvůli plánovanému přechodu hranic

• se sestrou přiděleni na výchovu k pražským příbuzným

• vyučil se elektromechanikem

• dodělal si maturitu na večerní škole

• po vojenské službě nastoupil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT

• v roce 1965 získal s Ludmilou Sirotkovou zlatou medaili v kanoistice na Mistrovství světa ve Spittalu

• v roce 1972 se s Milanem Horynou zúčastnili letních olympijských her v Mnichově

• nastoupil do výzkumu na Katedru hydrologie a hydrauliky Stavební fakulty ČVUT

• po roce 1989 vyučoval na ČVUT

Otec byl pro mě cizí pán

Gabriel Janoušek se narodil v Turnově 29. listopadu 1940. Jeho tatínek Gabriel Janoušek st. byl povoláním voják a za 2. světové války dodával zbraně odbojářům. Kvůli udání však byl odhalen a poslán do koncentračního tábora, ze kterého se vrátil až v květnu 1945. Pro pětiletého Gabriela a jeho o rok starší sestru to znamenalo znovu se s otcem seznámit. „Američani přivezli tátu z koncentráku, to byl takový pětatřicetikilový pán v pruhovaném obleku a my jsme ho nechtěli se ségrou, my jsme říkali: ‚To je cizí pán.‘ My jsme ho vlastně neznali.“

Po konci války se Gabriel Janoušek starší vrátil do armády. Blížil se však únor roku 1948 a otec s nástupem komunismu nesouhlasil. Začal znovu organizovat odbojové akce. Jeho posádka byla půl roku umístěna na hranicích v západních Čechách, poblíž lázní Kynžvart. Zde pomohl několika lidem překročit hranici. Později se vrátil do Turnova. Jeho protirežimní aktivity však neunikly Státní bezpečnosti. Téměř rok se skrýval v okolí Turnova, kam ho chodila manželka se synem navštěvovat. Dokonce se mu podařilo spojit se s převaděčem přes hranice a naplánovat útěk do zahraničí. Šlo však o člověka nastrčeného Státní bezpečností a pan Janoušek st. byl zatčen. Společně s ním zatkli i Gabrielovu maminku Boženu Janouškovou a přičlenili ji k jeho procesu, protože o jeho aktivitách věděla a nenahlásila je. Odsouzeni byli na začátku roku 1954, matka k pěti letům vězení a otec na 15 let za velezradu. Božena Janoušková byla vězněna v obávaných věznicích v Minkovicích a Pardubicích, Gabriela Janouška staršího propustili z vězení až počátkem 60. let. 

 

Táta říkal: Zítra už to praskne

Po zatčení rodičů zůstali Gabriel Janoušek a jeho sestra sami v domě v Turnově. Gabrielovi bylo deset let a sestra byla jen o rok starší. Zprvu se o ně starala rodinná známá ze Sokola. „Jmenovala se paní Tomanová, a protože ona taky nějak nesympatizovala s režimem, tak místní obyvatelé, soudruzi, rozhodli, že ta nás vychovávat nemůže a chtěli nás dát někam do internátu. My jsme měli příbuzné v Praze, tak nás rozdělili, k jedněm příbuzným šla ségra a k jedněm já.“ V Praze dokončil osmiletou základní školu, a jelikož byl synem velezrádců, mohl pokračovat jen na internátní učiliště v Plzni. Vyučil se elektromechanikem pro přesné přístroje a v roce 1956 nastoupil do Křižíkových závodů na Smíchově.

Jeho ambice ho však táhly ke studiu. S pomocí svého nadřízeného získal povolení dodělat si maturitu na večerní škole pro pracující. Po absolvování nastoupil na povinnou vojenskou službu v Brně a následně v Trenčíně. S vojnou se pojí jeho celoživotní odpor ke zbraním.

Po vojně se navrátil do fabriky, ale jeho celoživotním snem bylo vystudovat vysokou školu. Podařilo se mu přesvědčit kádrového pracovníka, aby mu povolil dálkové studium na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Po roce mohl nastoupit na denní studium. V 60. letech se také seznámil se svojí budoucí manželkou a oženil se.

Ještě předtím se z vězení vrátila jeho maminka Božena a nastěhovala se do bytu na pražských Vinohradech, který získali po vzdálené příbuzné. Vzpomíná na ni jako na silnou a ráznou ženu: „Když ji zavřeli a rok jí neřekli, kde jsme, tak vzala psací stroj a rozflákala ho o stůl.“ Otce propustili o něco později a léta strávená v kriminálech mu značně podlomila zdraví. Zemřel v roce 1967 a celý život doufal v konec komunismu: „Můj táta vždycky říkal: ‚Zejtra už to praskne.‘ Ten byl takový věčný optimista.“ Se sestrou se příliš nestýkali, jelikož je už v dětství rozdělili mezi příbuzné. Toužila stát se lékařkou, ale kvůli jejímu původu ji nevzali ani na zdravotnickou školu. Vyučila se kresličkou a po invazi sovětských vojsk v roce 1968 emigrovala do Švýcarska. S bratrem se pak setkali jen párkrát, to když Gabriel Janoušek vyjížděl na závody do zahraničí.

 

Sportovní úspěchy

V průběhu studia na VŠ se začal intenzivněji věnovat kanoistice. K té ho přivedl již tatínek v dětství v Turnově a znovu pak v 50. letech slovenský Maďar Štefan Jakubjanski. Touha dostat se výš byla vykoupená tvrdou dřinou: „Já jsem v pět hodin chodil trénovat na Čertovku, kde jsme měli základnu. Tři čtvrtě hodiny jsme jezdili, pak jsem šel do práce, po práci jsem šel ještě na trénink a pak teprve večer do školy, kde jsem byl takové dvě tři hodiny, pak jsem se chvíli učil a šel jsem spát, a znova.“ Soutěžil v mužské a smíšené deblkánoi. Byl členem československé reprezentace na MŠ v rakouském Spitalu, kde s Lídou Sirotkovou získali titul mistrů světa. Vrcholem jeho kariéry byla účast na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Zde se umístil se svým partnerem Milanem Horynou na 11. místě. Na olympiádu však vzpomíná prizmatem teroristických útoků na izraelské sportovce.[1]

 

Sametová revoluce a zadostiučinění

Gabriel Janoušek absolvoval v roce 1972 techniku. V tomto roce ukončil svou profesionální kariéru sportovce a nastoupil do výzkumu na Stavební fakultě ČVUT na Katedře hydrauliky a hydrologie. Chtěl učit, ale z kádrových důvodů to nebylo možné. Tento sen si splnil až po sametové revoluci, která ho zastihla v Praze: „Chodili jsme na všechny demonstrace na Václavák. Máma, ta byla nesmírně nadšená. Máma byla ještě menší než já, tak nikdy neviděla, tak jsme ji s jedním kamarádem na Václaváku vysadili na telefonní budku, a ta jásala!“ Gabriel Janoušek vyučoval na univerzitě až do roku 2011, kdy odešel do důchodu. Dodnes se pasivně věnuje lyžování.

 

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%BD_masakr