„V roce 70, když už bylo jasný, že se ten skauting zase bude slučovat s tím Pionýrem, tak jsme měli ještě ten tábor tam nahoře u Jindřichova a věděl jsem, že už po tom táboře ty kluky nesvolám, že už se nesejdeme. I když rodiče někteří si mysleli nebo měli zájem a některý oddíly ještě to tak všelijak dotloukaly. Takže to bylo takový trošku... A tím, že jsem je nesvolal, tak jsem vlastně měl pokoj, a když potom tady začaly ty likvidace a ostatní oddíly musely vydávat majetek a seznamy lidí a kdesi cosi, tak kupodivu tím jsem se toho vlastně ušetřil. Ale bylo to smutný, to je jasný, že by se tam člověk s těmi dětmi rád, ale jak jsem jim to měl říct.“
„V roce 38, když bylo obsazováno pohraničí a ve Varnsdorfu už tam řádili ordnéři, tak tatínek byl nejprve upozorněn, aby do vnitrozemí poslal mne i s maminkou, že tam budou ordnéři řádit, páč tam předtím dělali různé provokace a přebíhali tam i z Německa. Otce nechal předseda okresního úřadu zase zatknout a odvezli ho podobně jako i v jiných místech další Čechy nebo české úředníky do Drážďan, vlastně do Magdeburgu, kde byli internováni v Krystal paláci až do začátku prosince.“
„Pokud se týká toho, ten katolický oddíl víceméně to byla ilegální činnost, ale neušlo to pozornosti, takže se se mnou už od toho mládí nesl přes tu obchodní akademii, přes vojnu taky, přes všechna další zaměstnání, posudek ,nábožensky zatížený‘. Tím pádem jsem třeba neměl nárok na nějaký vyšší postup a nějaké ohodnocení. To bylo tohle. A taky v jednom případě si nás tam postupně volali i na Státní bezpečnost, poněvadž zase ten jeden starší náš bratr, kterej nás vedl, tajně studoval na kněžství. No, tak pochopitelně na nás udělali nějaký dotazy a vyptávání a sháněli informace. Byl to celkově takový nepříjemný pocit.“
Celý život se se mnou neslo, že jsem nábožensky zatížený
Jiří Král se narodil v roce 1934 ve Varnsdorfu, odkud byla rodina v rámci obsazování pohraničí vysídlena a přestěhovala se do Mladé Boleslavi. Otec byl jako český úředník zatčen a internován na několik měsíců v Magdeburgu. Pamětník po válce vstoupil do Skautu a po druhé obnově v roce 1969 začal vést oddíl, který však musel po pár letech opět rozpustit.
