Pavel Krátký

„Instruktor byl prostě blbeček, který přijel z Čuvačských hor. Možná poprvé jel vlakem, když jel na vojnu, a teď mu někdo dá moc a řekne: ‚Budeš tam mít doktory, vysokoškoláky. Neser se s nimi, buzeruj to.‘ Tak on to podle toho dělal. Někteří borci, co tam byli, hlavně z východu, ti se v tom vyloženě vyžívali. Mezi námi byli kluci, kteří už byli lékaři nebo právníci.“

„My jsme byly děti vychované v první republice, to je jistotou, že ti lidé prožívali výchovu v úplně jiných podmínkách než v pozdějších letech, ať už to bylo v tom krátkém období nacistů, nebo potom v tom dlouhém období komunistů. My jsme nebyli zatíženi tou komunistickou morálkou, tou byly postiženy všechny děti, které se narodily v tom systému. Protože i děti ze solidních rodin slyšely: ‚Tohleto můžeš slyšet, lepší, když to neslyšíš, ale nesmíš o tom nikde říct, protože to by tatínka zavřeli nebo vyhodili z práce.‘ I my jsme potom děti vychovávali v tom smyslu, že jsme říkali: ‚O těchhle těch věcech nikdy s nikým nemluvte!‘ O našich schůzkách nebo třídních pohovorech.“