„Ten dům byl pod ochranou švýcarského vyslanectví a já jsem se tam dostal. To je kapitola velmi napínavá. Protože samozřejmě do té budovy nemohly tisíce Židů z Budapeště. Bylo to hlavně pod správou sionistických aktivistů a vrátný byl náhodou z Mukačeva, který mě znal. Měl jsem také nějaké doporučení na malém kousku papíru s podpisem [člověka – pozn. aut.], který byl známý těm několika [jedincům – pozn. aut.], kteří to organizovali.“
„Takže začalo přituhovat, ale furt se dalo žít. Nebyl člověk ohrožený na životě a mohl cestovat po Maďarsku. Tak toho já jsem nevyužil. Já jsem se po maturitě samozřejmě na univerzitní vzdělání nemohl dostat. To byly úplné výjimky.“
„[Zachránilo se před holocaustem – pozn. aut.] několik ročníků chlapců židovského původu, kteří nastoupili pracovní službu, která patřila pod maďarskou armádu. Na to Němci neměli gebühr, aby uvnitř maďarské armádě dělali své hrátky.“
Kdo nastoupil do pracovních židovských útvarů, měl paradoxně veliké štěstí
Michal Kroó se narodil 18. ledna 1923 v Mukačevu na Podkarpatské Rusi v tehdejším Československu do asimilované židovské rodiny. Vystudoval zde obecnou školu a reálné gymnázium, ale po zabrání Podkarpatské Rusi Maďarskem dne 14. března 1939 byl zařazen do pracovní služby maďarské armády a sloužil na území Maďarska. Ke konci války se ukryl v Budapešti v domě švýcarského velvyslanectví a zažil zde osvobození Rudou armádou. Po válce vystudoval medicínu na Karlově univerzitě v Praze a posléze se uplatnil jako neurochirurg v Hradci Králové a ve Vojenské lékařské akademii v témže městě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!