Jaroslav Krušina

„Moje rodiště je statek v Bakově, na jehož sýpce jsou památkově chráněná, údajně renesanční sgrafita. Když jsem se v dospělosti jejich vznikem zabýval, ve všech knihách je napsáno, že se jedná o renesanční sgrafita z doby Rudolfa II. Nechtěl jsem tomu věřit, vyhledal jsem knihu Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království českého v knihovně Národního muzea. Tam je o statku v Bakově poměrně obsáhlá zmínka. V době, kdy sgrafita měla vzniknout, to byl bezvýznamný statek, podřízený pražskému klášteru. Takže jsem přesvědčený, že sgrafita vznikly až později, možná zásluhou hrabat Kinských. Doma mám hezké kresby sgrafit od slánského učitele Jungmana a fotografie pořízené slánským fotografem Kahlerem. Koupě usedlosti v Bakově byla neštěstím mých prarodičů. Statek koupili v době první pozemkové reformy a obrovsky se zadlužili. V rodině byly dvě děti, přiženil se k nim můj otec, pocházel z chalupy v Beřovicích. Když to trochu splatili, přišel Hitler a na hospodářství byla uvalena nucená správa. Němci nadělali dluhy, po válce to museli rodiče splácet. Jenom se trochu vzpamatovali, přišel ‚Vítězný únor‘, nejen že všechno sebrali, ale ještě jsem měl potíže.“

„Lužecké kvarteto bylo založeno 13. února 1964. V době, když jsem chodil na průmyslovku, docházel jsem po škole hrát do symfonického orchestru. V něm jsem hrál od jeho založení – nejprve se jmenovalo Slánské filharmonické sdružení a patřilo pod Závodní klub ČKD. Tam jsem chodil asi dvanáct let s přerušením vojny. Jsem vlastně zakládající člen, i když jsem byl nejmladší. Vydržel jsem tam pět let. Nahradil mě Láďa Snop. Byl to starší pán, znali jsme se z orchestru. Druhý houslista byl František Hofman, ale ten odešel ještě přede mnou. Potom se omluvil s tím, že má moc práce, i Ladislav Čepelák. Toho vyměnili za Tondu Lachmana. Když dostal V. V. Štech čestné občanství, kvarteto mu hrálo. Napřed při slavnostním ceremoniálu jsme hráli v sále na pódiu. Potom byla v předsálí uspořádaná recepce. Byl tam velký stůl, pan profesor seděl v čele, kvarteto bylo po jeho levici a hráli jsme mu do ouška. Starý pán dostal od Čepeláka velkou grafiku, Corvin udělal diplom s nápisem, také na něm bylo město Slaný, ale pořadatelé zapomněli Corvina pozvat.“