Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Taťána Lukešová (* 1927  †︎ 2015)

• narozena 21. října 1927 v Praze (roz. Alice Ledererová)

• spisovatelka, novinářka a tlumočnice

• otec František Lederer, matka Galina (roz. Barakovskaja), strýc Jaroslav Křížek

• 1938 svědkem zatčení rodičů SS komandem

• v tercii vyloučena z víceletého gymnázia kvůli platnosti Norimberských zákonů

• kvůli hrozícímu transportu do koncentračního tábora podstoupila rasové zkoušky (Praha - Albertov, Salzburg)

• leden 1948 svatba s filmovým architektem Rudolfem Lukešem

• březen 1949 narození syna Alexandra

• pracovala jako tlumočnice při výstavách, filmových festivalech a festivalu Pražské jaro

• v 60. letech odmítnula s manželem nabídku emigrace do Velké Británie

• 1969 narození dcery Barbory

• od poloviny 70. let spisovatelkou (fejetony, rozhovory, povídky, pohádky, náměty pro dětské divadlo)

• zemřela 15. dubna 2015

Taťána Lukešová (rozená Alice Ledererová) se narodila 21. října 1927 v Praze. Její matka, původem Ruska, Galina Lukešová se narodila v Jekatěrinburgu a oba její dědečkové sloužili u cara. Její otec František Lederer, narozený v Lokti, vystudoval medicínu a filozofii, ale nakonec působil jako kulturní redaktor Prager Tagblattu a později i jako tajemník Thomas Mann-Gesellschaft. Po německé okupaci Čech byli otec i matka okamžitě zatčeni. Františku Ledererovi se po pobytu v pankrácké věznici podařilo s pomocí Mezinárodního červeného kříže uprchnout přes Švýcarsko do Anglie, kde se zapojil do činnosti exilové vlády. Galina Lukešová byla po propuštění nuceně nasazena do továrny na výrobu letadel, Scholz & Co., sídlící ve Vysočanech. Mezitím malá Taťána studovala víceleté gymnázium. Své studium však musela v tercii ukončit kvůli platnosti norimberských zákonů. Kvůli hrozícímu transportu do koncentračního tábora podstoupila poté spolu se svou matkou rasové zkoušky v Praze na Albertově a v Salzburgu, kde byla nakonec prohlášena za čistokrevnou árijku. Po válce se oženila s filmovým architektem Rudolfem Lukešem. Nedlouho po svatbě rozhodl akční výbor zestátněného filmového podnikání o přerušení spolupráce s manželem. Taťána Lukešová později pracovala jako tlumočnice, novinářka a spisovatelka. V 60. letech odmítla spolu se svým manželem nabídku emigrace do Velké Británie.

Změna jména

Hned na začátku celého vyprávění nás pamětnice seznamuje s historií změn svého jména. Po narození se jmenovala Alice Ledererová, protože její první kmotrou byla Alice Masaryková. Prvním přáním hluboce věřící babičky Taťány, když se jí podařilo dostat z Ruska do Československa, bylo, aby byla překřtěna a jmenovala se Taťána, což se následně stalo.

Matka a krvavá listopadová revoluce

Její matka, původem Ruska, Galina (rozená Barakovskaja) se narodila v Jekatěrinburgu v honosném domě hned vedle carského paláce. Byla posledním dítětem babičky Taťány a dědečka Petra. Oba její dědečkové sloužili u cara. „Jeden byl duchovním, popem a druhý kamenjunkerem. To byl komoří, kadet v carském Rusku, hodnost udělovaná osobně carem. Komoří kadeti měli zvláštní uniformu a účastnili se carských slavností, kde tvořili s jinými dvořany doprovod carské rodině.“

Spokojený rodinný život narušila krvavá listopadová revoluce (7. 11. 1917 – Říjnová revoluce v Rusku), při které matka schovaná pod postelí uslyšela výstřely, jež usmrtily několik jejích blízkých. Za nastávající situace strýc, československý legionář František Křížek, stačil vzít něco z bohatého majetku a spěchal k poslední lodi do Sevastopolu. Vzal s sebou pod ochranu i část rodiny včetně matky Taťány Lukešové. Babička Taťána, podle které se dnes pamětnice jmenuje, nejprve odmítla utíkat do zahraničí a po dlouhou dobu se skrývala se svou nejstarší dcerou Marií v Moskvě v nepředstavitelné bídě, úzkosti a strachu. Díky obchodním stykům strýce se rodina nejprve odebrala do Indie. V Indii byla matka unesena a strýc ji vykoupil velkými penězi. Po tomto incidentu rodina cestovala Evropou, až se přes Anglii nakonec dostala do Československa.

Život v Československu

Po návratu do Československa strýc úspěšně obchodoval a matka se učila česky. „A pak se to stalo. Strýc milionář v době, kdy se měnily peníze, odmítl vyměnit peníze a přes noc se stal totálním žebrákem. Odstěhovali se do dělnické kolonie ve Vysočanech. Strýc se zhroutil. Matka místo studia začala roznášet jídlo v ruské restauraci. Žili v bídě a strašlivém smutku.“ Ve Vysočanech vyprávěl strýc malé Taťáně o své slávě v carském Rusku, o plesech, kdy jezdili k carovi, a nádherném životě, jejž v Rusku dříve vedli. František Křížek se později vzpamatoval, stal se ředitelem pojišťovny a celá rodina se následně přestěhovala z Vysočan do většího bytu.

Otec a německá okupace Čech

Otec František Lederer se narodil v Lokti. Vystudoval medicínu a filozofii, ale nakonec působil jako kulturní redaktor Prager Tagblattu. Za své články byl prezidentem Masarykem oceněn Masarykovým vyznamenáním. Velice často se stýkal s Masarykem v Lánech. Po nástupu Hitlera k moci se vymezoval ve svých článcích vůči nacistické ideologii. Byl spoluzakladatelem a tajemníkem Thomas Mann-Gesellschaft. „Což byla společnost, která tady v Československu pomáhala německým uprchlíkům: spisovatelům a novinářům.“

Po německé okupaci Čech byli otec i matka okamžitě zatčeni. Svědkem zatýkání matky SS komandem byla tehdy i jedenáctiletá Taťána Lukešová. „Pak přišli k nám do bytu, odvedli maminku, zavřeli maminku, vyrabovali byt, ale hlavně tatínkovu vzácnou knihovnou odvezli nákladním autem. Mě přivázali k židli, abych se na to dívala, a nebýt sousedky, která mě přišla odvázat, tak nevím, co by se mnou bylo.“

Františku Ledererovi se po pobytu v pankrácké věznici, kde byl mučen, podařilo snad s pomocí Mezinárodního červeného kříže uprchnout přes Švýcarsko do Anglie. Dle tvrzení Taťány Lukešové se mu dostalo pomoci hlavně díky tomu, že její maminka spoluzakládala s Alicí Masarykovou Československý červený kříž.

V Londýně se otec následně zapojil do činnosti exilové vlády. Galina Lukešová byla po propuštění z kriminálu nuceně nasazena do továrny na výrobu letadel, Scholz & Co., sídlící ve Vysočanech.

Rasové zkoušky

Mezitím malá Taťána studovala víceleté gymnázium. Své studium však byla nucena v tercii ukončit kvůli platnosti norimberských zákonů. Otec František, jehož celá rodina, jak se později ukázalo, zahynula v koncentračních táborech, byl totiž židovského původu. Za těchto okolností navštěvovala Taťána soukromé lekce u profesorky, jež vyučovala stejně „postižené“ děti. Své spolužáky Taťána obdivovala. „Ty děti, s kterýma jsem chodila k paní učitelce na Pankrác, byly neobyčejně chytré a vzdělané, ale také hodné. A to, že musely nosit hvězdu, musely jezdit tramvají v zadním voze a všechno to, co musely prožívat, všechno to ponížení nesly strašně hrdě. Já jsem je obdivovala a těšila jsem se, že se s nima setkám po válce. Nesešla jsem se s nikým. Všichni zahynuli v koncentračních táborech.“

Později se kvůli hrozbě transportu do koncentračního tábora skrývala nejprve u svých tetiček na vesnici a později v kabince na koupališti v Mokropsích. Kvůli nastávající situaci vyvolala její matka soudní proces o určení jejího původu. Galina Lukešová ve snaze zachránit svou dceru prohlásila, že je Taťána nemanželskou dcerou zesnulého Gruzínce Kikianiho, a tím pádem nemůže být po svém otci židovského původu.

Na základě této promyšlené lži podstoupila Taťána spolu se svou matkou různé rasové zkoušky. Nejprve v Praze na Albertově v ústavu pro rasové zkoumání. „Zavřeli mě ve výzkumném ústavu, kde mně stříhali vlasy, zjišťovali oči, chůzi, mluvu, prostě všechno, všechno, co by mělo odpovídat židovské povaze nebo židovskému chování. Zavřeli mě tam a v noci jsem v celém tom velkém ústavu byla sama s vrátným. Pamatuji si to jako něco nepředstavitelně hrozného.“

Kromě těchto pokusů docházelo k soudům, u kterých matka, Taťána, ale i ostatní členové rodiny museli lhát. „Musela jsem se naučit tvrdě lhát, protože docházelo k soudům. A u německých soudů jsem pak musela říkat, jak byl můj tatínek, který mě miloval a hýčkal, že byl na mě zlej a že mě bil, protože věděl, že nejsem jeho dcera.“

Salzburg a vděčnost nacistické doktorce

Jelikož čeští lékaři na Albertově nerozhodli, zda je, či není Židovkou, došlo k tomu, že byla i se svou matkou poslána na další testy do Salzburgu. V Salzburgu se nacházel největší ústav pro rasové zkoumání vůbec. Tento ústav vedla paní doktorka Pochová, na kterou pamětnice dodnes vzpomíná s nesmírnou vděčností. Tato nacistická doktorka obě poslala na týden ke svým známým do hor nad Berchtesgarden, kde o ně pečoval postarší pár, který je po předchozím strádání doslova vykrmoval. Po týdnu se obě vrátily do Salzbugu, kde doktorka Pochová potvrdila, že je Taťána Lukešová čistokrevnou árijkou. Po dlouhodobém procesu prohlásili Taťánu Lukešovou oficiálně za árijku i v Praze a její život byl tak zachráněn.

Po válce

Teprve na konci války zjišťuje Taťána, že je její otec naživu v Londýně, kde spolupracuje s československou exilovou vládou. Otec se však do vlasti již nevrátil, neboť mu komunistický ministr Kopecký, jakožto západnímu odbojáři, odmítl poskytnout potřebná povolení.

Taťána Lukešová se po válce provdala za filmového architekta Rudolfa Lukeše. Manžel nedlouho po svatbě odmítl podepsat přihlášku do komunistické strany. Akční výbor zestátněného filmového podnikání na jeho krok reagoval 27. února 1948 oznámením o přerušení spolupráce Rudolfa Lukeše se zestátněným filmem, což ve výsledku znamenalo ukončení jeho nadějné kariéry u filmu. „Manžel nejen, že se nesměl vrátit na Barrandov, ale kdekoliv ho chtěli, ať už to byl Zdeněk Štěpánek do Národního divadla, ať to byl Vala ve Vinohradském divadle, ať to byly architektonické archivy, vždy tam pak přišlo kádrové varování, že manžel je nepřítel státu a že ho nesmějí přijmout.“

Toto období bylo těžké i pro matku, Galinu Lukešovou. „Maminka v té době prožívala svůj veliký strach, aby ji neodtáhli, tak jak se to stalo u spousty emigrantů, a hlavně když to byli lidi ze šlechtických rodin, což ona byla.“

„Byla to moc těžká doba a veliká bída,“ říká na závěr celého rozhovoru Taťána Lukešová.

Natočil a zpracoval Vojtěch Odcházel v lednu roku 2014 na základě poskytnutého rozhovoru a zdrojů uvedených níže.

Použité zdroje

LUKEŠOVÁ, Taťána. A přeci něco zůstalo.... Praha: Katolický týdeník, 2011.

LUKEŠOVÁ, Taťána. ... A léta běží. Praha: Katolický týdeník, 2010.

PAULAS, Jan. Ne všechno bylo tak úsměvné, jak popisují. In: Katolický týdeník, 2010, č. 42.