Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

José Benito Menéndez del Valle (* 1947)

• Narodil se 3. dubna 1947 v Havaně, v Kubánské republice

• Již během Kubánské Revoluce v roce 1959 se José postavil proti nastupujícímu Fidelu Castrovi

• V roce 1969 byl obviněn z pokusu o atentát na orgány Státní bezpečnosti a byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody

• V roce 1981 emigroval se svou rodinou do Spojených států amerických

• V roce 1994 nelegálně vstoupil na Kubu a s podporou „Národního povstaleckého představenstva v Miami“ [Dirección Insurreccional Nacionalista de Miami] se opět pokusil o státní převrat

• Okamžitě po vstupu na Kubu v roce 1994 byl zatčen a obviněn ze sabotáže

• V roce 2010 byl po 16 letech ve vězení propuštěn na svobodu a přidal se k opozičním hnutím

• Bydlí se svým bratrem na Kubě, odkud mu není umožněno odcestovat za svou rodinou do USA

José Benito Menéndez del Valle strávil za své pokusy o svržení vlády v kubánských věznicích přes 20 let. Ani to ho ale neodradilo od jeho aktivit jako odpůrce komunistického režimu usilujícího o změnu: „Určitě existuje nějaká cesta, není cesty zpět, je potřeba posílit vliv ve Vládě.“

Camilo Cienfuegos

José Benito Menéndez del Valle se narodil 3. dubna 1947 v Havaně. Většinu dětství strávil se svými prarodiči na venkově, jeho otec se aktivně účastnil Kubánské Revoluce[1]. „Člověk musel bojovat za práci, ale ano, v té době se dalo sehnat ledasco,“ vzpomíná José na své mládí. V rodinném kruhu nebylo neobvyklé otevřeně diskutovat a hodnotit politickou situaci na Kubě, navzdory tomu, že Josého otec byl rezervovaný muž. Když vypukla Kubánská Revoluce, mladý José zrovna studoval a dle jeho slov mu chyběl dostatečný nadhled nad celou situací, ale i přes to si vytvořil negativní obrázek o nové vládě Fidela Castra: „Byl jsem striktně proti popravám. Castro ale říkal jednu věc, ale dělal pravý opak.“ Odmítavý postoj k nastolenému režimu zesílil, když v roce 1959 zmizela jedna z hlavních osobností Revoluce – Camilo Cienfuegos[2]: „Bylo to zmatené období. Vůdce – voják, velitel s velkým charisma, milován lidem. Najednou o něm začali šířit nesmyslné pomluvy, že je zrádce. A mlžili o všem, jeho smrt zůstala nevyjasněna.“

Revoluční soud

Když se na začátku 60. let minulého století začaly z novin vytrácet důležité informace a objevovat se články o úspěšné přeměně komunistického modelu nebo o dobrovolných pracích a podobných tématech, José už byl rozhodnut, že se pokusí svrhnout kubánskou vládu. Když se José účastnil povinného vojenského výcviku, využil příležitosti a začal plánovat útok. V roce 1968 se José se svými stejně smýšlejícími společníky chystal zmocnit vojenské základny, kam byl umístěn, získat zbraně a obsadit město Las Matanzas. Podle Josého počítali s podporu ve městě a s přízní politických vězňů z blízké věznice. Ovšem pokus o získání moci nad vojenskou jednotkou byl neúspěšný a José byl s dalšími sedmi aktéry zadržen. Revoluční soud [Tribunal Revolucionario][3] odsoudil Josého v případu č. 408/1968 ke dvanácti letům odnětí svobody za atentát a konspiraci proti Státní bezpečnosti. Nakonec si José ve vězení odpykal čtyři roky (1969–1973), které ale popisuje jako hrůzostrašné: „Nikdy nezhasnou světlo, každých 10–15 minut tě stráže kontrolují. Pokud jsi v místnosti s železnými dveřmi, schválně s nimi třískají.“ José zůstal bez kontaktu se svou rodinou a nic o nich neslyšel osm měsíců. José vzpomíná, že bylo takové vedro, až se stěny místností rosily. Josého během odpykávání trestu mučili, vydírali a vyhrožovali mu. Nutili ho svléknout se, zabavovali mu knihy, u uší mu rozbíjeli skleněné lahve. Úmyslně Josého přesouvali z jedné věznice do druhé, byl uvězněn například v Las Matanzas, kde byla věznice v historické budově hradu San Severín, anebo v Guanajay, kde se setkal s politickými vězni, kteří původně zastávali vysoké funkce ve vládě Fidela Castra.

Útěk přes přístav Mariel

V roce 1973 byl José propuštěn z vězení a ihned začal hledat bydlení a práci. Když v roce 1973 vypukla krize na Velvyslanectví Republiky Peru na Kubě, kde Kubánci hromadně žádali o azyl, Vláda využila situaci a nechala odejít některé, pro ni, problematické skupiny osob – s mentální poruchou, s fyzickým postižením, politické vězně, ale i vrahy a jiné kriminálníky. José využil možnosti a se svými třemi dětmi a manželkou emigroval do Miami, Spojených států amerických, na což ale José vzpomíná se smutkem: „Mý rodiče nemohli odejít s námi, ani sourozenci.“ Josého rodina odplula z Kuby s velikým štěstím, které už neměly posádky opouštějící břehy Kuby po nich – potopily se v silné bouři. Po příjezdu do Miami museli strávit několik dní v karanténě, s dalšími rodinami ale i s odsouzenými delikventy a násilníky, což Josého velmi znepokojovalo a nedalo mu spát. Po propuštění z izolace Josého rodinu plně podpořila americká vláda a pomohla jim při hledání bydlení i práce. Když se v Miami usídlili, José se ihned spojil s exilovou opoziční organizací – s „Národním povstaleckým představenstvem v Miami“ [Dirección Insurreccional Nacionalista en Miami].

Proti revoluční infiltrace přes Palo Quemado

José i v exilu sledoval situaci na Kubě a velmi ho zasáhly zprávy o probíhajícím hladomoru v první polovině 90. let[4]. „Na útěku člověk nemůže dosáhnout svobody, proto jsem se vrátil,“ vysvětluje José důvody své cesty zpět na Kubu v roce 1994. Josého plánem bylo zničit komunistický režim svržením kubánské vlády. Se svým kamarádem z „Národního povstaleckého představenstva v Miami“ [Dirección Insurreccional Nacionalista de Miami] Ireliem Barroso Medinou se po moři dostali ke kubánským břehům a nelegálně vstoupili na Kubu přes Palo Quemado [mys u kubánského pobřeží]. Když byli kvůli zradě osoby, která jim měla pomoci po příjezdu na Kubu, zatčeni, státní polici u nich zabavila pušku AKM, brokovnici, samopal a tři pistole[5]. José byl odsouzen k 16 letům vězení za sabotáž a protirevoluční činnost. Úmyslně Josého přesouvali z jednoho vězení do druhého, aby se nemohl spolčit s ostatními vězni a aby mu odnětí svobody co nejvíce znepříjemnili. V té době už Josého rodiče nežili a na Kubě měl pouze bratra, který byl taktéž ve vězení. Josého děti zůstaly v Americe, kvůli bezpečnosti a finanční situaci bez možnosti navštívit svého otce na Kubě: „Ale nikdy se o mě nepřestali zajímat, ale bylo to nepříjemné, nemohly za mnou nikdy přijet,“ vzpomíná José smutně na svou osamělost v kubánských věznicích.

Castrismus mě zocelil

V roce 2010 byl José Benito po 16 letech propuštěn na svobodu. V tom samém roce José zažádal o politický azyl na Velvyslanectví Spojených států amerických, který mu byl ale zamítnut kvůli nové migrační politice zavedené po útoku na Světové obchodní centrum v roce 2001. José byl zpočátku zklamán, ale dodává: „Úplně to chápu, každá země má svá pravidla a principy, musíme je respektovat.“ José se rozhodl založit protivládní, ale mírovou skupinu s cílem podporovat občanskou společnost na Kubě. Životní cíl měl José stanoven jasně: „Dokázat, aby se lidská práva na Kubě doopravdy respektovali, docílit svobody a změny, změny, která by umožnila nastolit vzdělávací systém, který existuje v demokratických zemích.“ I když José trpěl odloučením od své rodiny, nepřestal bojovat proti komunismu a dodává: „Castrismus mi nic nesebral, naopak, zocelil mě.“ V současnosti José podporuje dospívající, snaží se, aby pro ně existovala možnost svobodně se za sebe rozhodovat, aby jejich základní práva byla respektována, a hlavně aby si nemuseli přivydělávat prostitucí nebo drogami. Jelikož José zažil kubánskou mládež před 30 lety, než odcestoval do Miami a nyní, může porovnávat: „Dnes je mládež mnohem rozhodnější a ráznější, která se nebojí vyhranit se sexuálně nebo morálně, ale pořád zde převládají dvojí mravní zásady.“ 

Posílit vliv ve Vládě

To, co si José v současnosti nejvíce přeje, je navštívit své děti a manželku v USA, ale kubánskou policií je mu znemožňováno odcestovat ze země: „Chtěl bych zase vidět svoje děti, a pak se vrátit bojovat na Kubu,“ a pokračuje hodnocením občanských hnutí a organizací: „Už toho s nimi moc nesdílím, čas utíká a v důležitých otázkách skoro ničeho nedosáhly – v otázkách svobody a práv, více stranictví, pořád existuje jen jedna oficiální strana.“ Se zklamáním José hodnotí také novou generaci emigrantů, spojenou hlavně s kulturou komerce a nákupů, na rozdíl od té minulé, která měla větší smysl pro sociální rovnost a respekt: „Mladí, kteří z Kuby odcházejí dnes, pro Kubu nic neudělali a chtějí, aby s nimi bylo zacházeno jako kdyby byli Bůh ví kdo…Stará generace vyhnanců bojovala za rovnost a spravedlnost ve společnosti. Je to prostě rozdíl mezi generacemi, každým dnem převládá víc a víc ta moderní komerční.“ I když se hodnoty kubánské společnost proměnily, Josého odhodlanost nikoliv: „Určitě existuje nějaká cesta, není cesty zpět, je potřeba posílit vliv ve Vládě. Musíme se držet toho, co chceme. Nevíme-li, jak si udržet to, v co věříme, lehce to ztratíme.“

 

[1] Více informací o Kubánské Revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

 

[2] Camilo Gorriarán Cienfuegos (1932-1959) patřil mezi vůdčí osobnosti Kubánské Revoluce z roku 1959. Více informací zde: https://cs.qwertyu.wiki/wiki/Camilo_Cienfuegos

[3] Revoluční soud sloužil jako nástroj spravedlnosti při jakémkoliv porušení práva, který se i jen vzdáleně týkal politických názorů a idejí. Více informací o Revolučním soudu Fidela Castra ve španělském jazyce zde: https://www.infobae.com/opinion/2019/06/21/tribunales-revolucionarios-cubanos-instrumento-del-castrismo-para-el-diseminar-el-terror/

[4] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [período especial]. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[5] Více informací o Josého pokusu o útoku na kubánské úřady v roce 1994 zde: http://www.cadenagramonte.cu/efemerides/ver/1994-infiltracion-de-contrarrevolucionarios-radicados-en-miami-estados-unidos