Miloš Nevoral

"Samozřejmě že si pamatuju ještě, jak přijížděl transport vojenský, protože kolem Jihlavy už byly ty mosty všechny vyházené partyzány. Tak už na tu západní frontu, respektive už byl příjezd jen z Kostelce na Třešť, na Telč, na Slavonice. Jednou přijel ten obrněný vlak do Třeště a zůstal stát v Třešti, protože neměl dostatek páry, tak tam zůstal stát. A to už bylo v roce 1945 a najednou přiletěli hloubkaři. Víte, co to byli hloubkaři? To byli američtí nebo angličtí letci a měli takové dvoukřídlé ty trupy. Většinou v tom lítali černoši a ti lítali za lesy, využívali těch vln a stříleli ty lokomotivy, ničili ty transporty, co jeli už ty obrněné. A taky jednou v Hodicích napadli ten vlak a rozstříleli lokomotivu."

"Před komunisty utekl do zahraničí konkrétně můj bratr třeba. Několik kluků kamarádů se dohodlo, že půjdou za Baťou do Kanady, do Ameriky. Tak šli a nakonec byli prozrazeni a na hranicích je chytili a byli uvězněni v Plzni na Borech. Odtamtud se dostali do lágru tady do Mimoně a odtamtud je poslali do dolu do Ostravy do Karviné, to byl armádní důl. A také se tam říkalo, kdo tam je, návrat nežádoucí."

"A u toho jednoho papírníka nahoře bydlel pan farář, který nás vyučoval a jmenoval se Chalupa. Ale ten byl tak přísný, že nosil v aktovce rákosku. To byla fišpanka, stočená taková. A museli jsme tak poslouchat, tam se nesmělo ani hnout. V lavicích jsme seděli po třech většinou. Po třech. A to když on vytáhl někoho z té lavice a musel jít na stupínek, tak musel zase ten jeden vystoupit z té lavice a takhle to bylo. Jinak na kreslení a na krasopis jsme měli pana ředitele a museli jsme mu chodit dolů do ředitelny pro housle. A taky se jednou stalo to, že jsem šel a ty housle jsem mu přinesl na stůl a někdo z kluků mu hodil do houslí dvacetník. A on začal hrát a teď mu to, jak se říká, nešlo, a on se tak rozčílil, že tím smyčcem práskl a přerazil ho. Tak takoví jsme byli."