Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Fingolfin (4690 Roku Stromů – 455 Prvního věku Slunce) je fiktivní postava ze světa J.R.R. Tolkiena. Je to elf vystupující v knize Silmarillion. Byl druhým synem Finwëho a starší ze dvou Fëanorových nevlastních bratrů. Po útěku Noldor zpět do Středozemě, se stal jejich velekrálem a vládl svému lidu v Hitlumu. Byl zabit Temným pánem Morgothem v boji muže proti muži. Je označován jako nejhrdější a nejstatečnější z elfů.[1]
Za velekrále Noldor, kteří uprchli z Valinoru, byl Fingolfin zvolen krátce po smrti svého nevlastního bratra Fëanora v roce 1497, když se práva na tento titul vzdal nejstarší z Fëanorových synů Maedhros. Fingolfin se se svým lidem usadil u severního konce jezera Mithrim v chladné zemi Hitlum, kterou bránil proti Morgothovým útokům. V roce 20 P. v. svolal k Ivrninským tůním hostinu Mereth Aderthad, které se zúčastnili mnozí nejpřednější elfové Beleriandu. Roku 60 velel Fingolfin v Dagor Aglareb, kde byl Temný pán na hlavu poražen. Noldor poté sevřeli Morgothovu pevnost Angband tak těsně, že následující období bylo známo jako Obležení Angbandu.
Když do Hithlumu přijde zpráva o poražení Finarfinových i Fëanorových synů, Fingolfinovi se zdá, že před sebou vidí konečnou zkázu Noldor. Vsedne na svého koně a vyrazí tryskem směrem k Angbandu. Ti, kteří jej na té cestě viděli, před ním prchali, neboť mysleli, že přijel sám Oromë (jeden z Valar). Fingolfin zabuší na bránu Angbandu a vyzve Morgotha na souboj muže proti muži. Morgoth jeho výzvu přijme a tak se před branami Angbandu koná jeden z legendárních soubojů ze starých časů. Několikrát se Morgoth pokusí zasáhnout Fingolfina svým kladivem Grondem, elfský král ale vždy uskočí. Když se Fingolfin unaví, podaří se Morgothovi přimáčknout jej štítem k zemi. Třikrát byl Fingolfin takto stlačen a třikrát zase vstal a pozvedl meč Ringil. Nakonec však Fingolfin klopýtne na nerovné zemi, Morgoth využije jeho pádu a stoupne mu levou nohou na hrdlo. Fingolfin z posledních sil zvedne Ringil a sekne Morgotha do nohy. Tato rána však Morgotha nezabije, zato Fingolfin zde, roku 456 Prvního věku, umírá. Morgoth jeho tělo zpřeláme a chystá se předhodit ho svým vlkům, zabrání mu v tom ale Thorondor, král orlů, který se snese na Morgotha, poškrábe mu obličej a Fingolfinovo tělo odnese pryč, na jednu z hor okolo skrytého města Gondolinu, kde panuje Fingolfinův druhý syn Turgon. Turgon poté postaví svému otci mohylu a po dlouhé roky se nikdo, žádný skřet, neodváží přejít nebo třeba jen přiblížit k mohyle padlého noldorského krále. Panování nad Fingolfinovým domem a hithlumským lidem se s žalem ujme Fingon.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Terénní reportáže
Příbeh pamětníka v rámci projektu Terénní reportáže (Tomáš Hejsek)