Jindřich Novotný

* 1940

  • „Pamatuji se, jak utíkali po silnici, utíkali Němci před ruskou armádou z Německa, tam ze zahraničí, jakoby z dnešního Polska. No a vzpomínám si, že také hnali takové zbědované lidi a to byli pravděpodobně vězňové z koncentračních táborů a těch pracovních táborů, co byly v Německu, tak to bylo taky takové smutné. A fakt je, že naši lidé byli zase tak hodní, že těm ubožákům, co byli hnaní, tak jim dávali, pamatuji se, že kdo měl co k jídlu, že se jim dávalo něco k jídlu. Ty stráže, které je vedly, ty ubožáky, ty už to víceméně dokonce tolerovaly, už neměly... Už taky věděly, že to s nimi dopadne špatně, tak už tomu ani nebránily. A na tohle já jsem se díval třeba z okna.“

  • „A pak přišel rok pětačtyřicet, velmoci rozhodly, že všichni Němci, fašisté, kteří měli různá provinění, tak že budou odsunuti do Německa. Tady na našem nádraží stály vlaky, přijeli také gardisté z Prahy, to byli takzvané RG, Rudé gardy se tomu říkalo, a ty hlídaly právě. Z města odváděli německé obyvatele do toho opuštěného tábora bývalých francouzských zajatců a tam je soustřeďovali. A po určité době vždycky odváděli určitý transport na vlak na nádraží a odtud z Broumova šly transporty do Německa. Já se pamatuji, že jsme jako malí kluci, když jsem ještě nechodil do školy, tak jsme chodívali tam na mez a koukali jsme směrem k tomu táboru, nevím, proč jsme tam chodili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Broumov

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nenávist k Němcům jsem necítil

Jindřich Novotný se narodil 22. června 1940 ve Velkém Poříčí u Hronova. Jeho otec pracoval v textilní továrně v Malém Poříčí a za 2. světové války byl nuceně nasazen v tehdejší německé Říši. Jindřich vzpomíná na osvobozování sovětskou armádou v roce 1945 a na boje na hranici v nedaleké Bělovsi u Náchoda 9. května 1945. Předtím také na vlastní oči viděl zubožené vězně, které vedli vojáci zřejmě z některého koncentračního tábora na dnešním polském území. V roce 1945 se s rodiči přestěhoval do Broumova do domu po odsunutých Němcích a nastoupil zde do chlapecké obecné školy a následně na takzvanou jedenáctiletku. Vystudoval v Praze v,yšší pedagogickou školu, aprobace dějepis, občanská nauka a zeměpis. Učit začal v Polici nad Metují, pak přestoupil do Broumova. V roce 1959 narukoval na vojnu do Janovic nad Úhlavou a sloužil na západní hranici, zažil zvýšenou bojovou pohotovost v době kubánské a berlínské krize. Vzpomíná také na invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968, když přes Broumovsko přelétávala nákladní letadla s vojenskou technikou a směrem na Náchod táhli polští vojáci. Až do důchodu učil na základní škole v Broumově, kde i dodnes žije. Se ženou vychovali tři syny. V roce 1996 dostal na ulici infarkt a život mu zachránil náhodný kolemjdoucí. Je vdovcem a aktivně se podílí na psaní kroniky Broumova.