Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jesús Manuel Peña Ramírez ()

• narodil se 17. března 1987 v Guantánamu, Kubánské republice

• je nezávislým novinářem a oponentem komunistického režimu na Kubě

• v roce 2004 dokončil střední ekonomickou školu a následně pracoval na umělecké škole, ze které byl ale po šesti měsících vyhozen kvůli svým protirežimním názorům

• v roce 2006 se neúspěšně pokusil opustit zemi přes Námořní základnu Spojených států amerických v zátoce Guantánamo

• v roce 2007 byl za svůj pokus nelegálně odejít z Kuby odsouzen k pěti letům odnětí svobody v „Kombinované věznici Guantánamo“ [Combinado de Guantánamo]

• po propuštění z vězení v červenci 2012 se oficiálně přidal k opozici a stal se členem „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba, UNPACU]

• společně se svým otcem se aktivně účastní protirežimních demonstrací, což je záminkou k jejich častým zadržením a výslechům ze strany Státní bezpečnosti

• žije v Guantánamu, je rozvedený a má jednoho syna

„Komunisté blokují naší zemi už 61 let, teď už se konečně celý svět dívá a nikdo je nechce podporovat,“ popisuje Jesús Manuel Peña Ramírez, obránce lidských práv a oponent režimu, svou víru v brzkou změnu systému na Kubě. 

Neupozorňovat na sebe

Jesús Manuel Peña Ramírez, narozený 17. března 1987 v Guantánamu, pochází z rodiny bez vřelého vztahu ke Kubánské revoluci z roku 1959.[1] Oba rodiče se vždy snažili neupozorňovat na sebe, působit skromně a nekonfliktně vůči režimu. Tedy alespoň až do dne, kdy byl Jesús povolán na povinnou vojenskou službu, na kterou ale odmítl nastoupit. Rodina Jesúse podpořila a stála za ním, i když to znamenalo výslechy a zadržení všech jejích členů Státní bezpečností. Po dokončení střední ekonomické školy v roce 2004 byl zaměstnán šest měsíců na škole umění, odkud ho ale vyhodili kvůli nepřijatelné ideologii lišící se od té komunistické. Navíc bylo Jesúsovi zakázáno pracovat na jakékoliv vzdělávací instituci. „Už od 16 let jsem chtěl odejít z Kuby, moje babička emigrovala do Ameriky a posílala nám zprávy o úplně jiném světě. Proto jsem vždy přemýšlel nad útěkem přes Námořní základnu USA v Guantánamu,“[2] vzpomíná na okolnosti svého rozhodnutí odejít z Kuby.

Číslo 1752

V prosinci roku 2006 se Jesús spolu se dvěma dalšími kamarády pokusil opustit zemi přes Námořní základnu USA v Guantánamu, ale neúspěšně – všichni byli zadrženi a převezeni na „Oddělení operací Státní bezpečnosti“ [Departamento de Operaciones de Seguridad del Estado], místo, které Jesús nazývá „mučírnou“. „Na Oddělení operací mi přidělili číslo ‚1752‘, nikdy mě nevolali mým jménem, jen pod číslem. Přidělené číslo byl počet osob, které byli na oddělení zadrženi v tom, kterém roce,“ popisuje Jesús. Po sedmi dnech náročných výslechů s fyzickým násilím a rekonstrukci aktu zadržení byl spolu se svými kumpány poslán před vojenský soud, kde byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody v „Kombinované věznici Guantánamo“ [Combinado de Guantánamo]. V té době patřilo nelegální opuštění země mezi tzv. prioritní trestné činy a z tohoto důvod neměl Jesús nárok na běžné „výhody“ během svého pobytu za mřížemi, například rodinné návštěvy, vycházky ven na slunce nebo smět pracovat venku jako ostatní vězni. Na své první dny v Kombinované věznici nerad vzpomíná: „Všem nováčkům po příchodu do věznice přiřadí ‚Vězeňskou radu‘, která ale působí ve prospěch komunistické vlády a vedoucích věznic. Členové rady jsou odsouzení militanti, mají na starosti všechnu špinavou práci, kterou stráže nechtějí nebo nemůžou dělat.“ Jesús si vzpomíná na dva předsedy Vězeňské rady - „Coco“ a „Mimí“, odsouzené násilníky a vrahy dobře známé mezi politickými vězni po celém Guantánamu.

Znej svá práva a stůj si za nimi

V Kombinované věznici se Jesús spřátelil s dalšími politickými vězni, mezi kterými byl i jeho kamarád z dětství Isael Poveda Silva,[3] aktivista za lidská práva a odpůrce režimu. „Říkali mi: ‚Když ti odepřeli všechny výhody, nebuď takový dobrák, nedělej, co ti přikazují. Přečti si o svých právech a vyžaduj je. Abys za ně mohl bojovat, musíš je dobře znát, musíš vědět, co jim odpovědět‘,“ komentuje svá první setkání s protirežimní opozicí. Kvůli Jesúsovu chování a postoji ho každé tři měsíce přesouvali mezi odděleními věznice, aby zamezili dalšímu sbližování a paktování s politickými vězni. „Skoro pořád jsem byl za něco trestán, na zdi jsem psal hesla jako ‚Konec diktatuře‘ nebo ‚Pryč s Fidelem Castrem‘. Každou chvíli mě bili nebo prohlašovali, že to v hlavě nemám v pořádku,“ dodává ke svému pobytu za mřížemi. Je důležité uvést jeho další činnosti v rámci disidence, mezi které patří 33denní hladovka,[4] kterou držel v březnu 2012 těsně před návštěvou Kuby papežem Benediktem XVI. „Uspořádali jsme generální hladovku, s prohlášeními a stížnostmi na systém, bylo nás celkem 75 vězňů, bylo to velké!“ uvádí s nadšením a dodává: „I když jednou mě skupina vedená Cokem odvlekla de jídelny, usadili silou na židli a nutili mě jíst, otevřeli mi pusu, abych jedl a vyhrožovali pěstmi, bili mě, dokázal jsem vydržet s hladovkou celých 33 dní,“ komentuje hrdě Jesús.  Jeho problémy s militantní skupinou Vězeňské rady prohluboval také jeho odmítavý postoj k oblékání vězeňského mundúru. Byl častokrát potrestán úplným svlečením nebo ho nechali celé dny jen ve spodním prádle. Další tresty následovaly po jeh rozhodnutí nechat si na paži vytetovat heslo „Změna“ [Cambio]. „Toho vězně, co mě tetoval, už nikdo nikdy neviděl, jako by zmizel z povrchu zemského,“ dodává.

Zadržení

Po propuštění na svobodu 20. července 2012 se Jesús po boku svého dobrého přítele Isaela Poveda Silvy oficiálně přidal k hnutí aktivistů za lidská práva. Stal se členem „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba, UNPACU],[5] jedné z nejvýznamnějších kubánských opozičních skupin. Její přívrženci se scházeli u Jesúse doma, kvůli čemuž mu policie týden po jeho propuštění zakázala opustit jeho dům. „Nemohl jsem jít ani za synem, v té době jsme nebydleli společně. Místo toho mě odvedli na Oddělení operací,“ vzpomíná. Jesús byl nesčetněkrát zadržen, například za účast na demonstraci proti Kubánské revoluci, když na něj zaútočili příslušníci „Rychlé odpovědi“ [Respuesta Rápida], skupiny tvořené podporovateli režimu s cílem vyprovokovat a napadnout opozici. Jesús byl obviněn z rušení veřejného pořádku a hanobení osoby komandanta Fidela Castra a potrestán vyškrtnutím z registru Pracovního úřadu [Casa de Trabajo] - jediné instituce, která na Kubě přerozděluje legální pracovní pozice. V současnosti Jesús podporuje i ostatní opoziční hnutí a účastní se jejich demonstrací a pochodů, spolupracuje s „Východní demokratickou aliancí“ [Alianza Democrática Oriental],[6] s „Kubánským hnutím mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia][7] nebo s „Revolučním hnutím 30. listopadu – Frank País“ [Movimiento Revolucionario 30 de noviembre Frank País][8] nebo napomáhá „Dámám v bílém” [Damas de Blanco].[9] Během další demonstrace ve městě Baracoa ho zadržela Státní bezpečnost, která ho nechala uprostřed noci na silnici, nahého a bez peněz. Zadržení, které ho ale nejvíce překvapilo, se událo v říjnu 2012, když na Kubě udeřil hurikán Sandy[10] a zničil většinu obydlí a infrastrukturu na ostrově. „Našli jsme 59 osob schovávající se v polorozbořené tržnici, včetně malých dětí. Neměli vodu, jídlo, ani elektřinu. Koupili jsme jim rýži, fazole, dříví na podpal. Vláda jim slíbila zajistit jídlo a pitnou vodu, ale nikdo se tam ani neukázal,“ popisuje okolnosti zatčení.  Za tento akt byl se svým otcem držen pět dní ve věznici, kde je vyslýchali kvůli údajnému napojení na imperialistické kapitalisty z USA a mučením jim způsobili četná zranění.

Nikdo už nechce pomáhat režimu

Kvůli svým názorům a postojům se Jesús cítí jako černá ovce rodiny: „V důsledku mých aktivit proti komunistickému režimu nenechají mě ani mého otce legálně pracovat, což je mi opravdu líto, odevšad ho vyhazují, ale pokud pracuje na vlastní pěst, je pronásledován,“ komentuje se zvýšeným hlasem. Pokud chce někdo na Kubě pracovat jako živnostník, je povinen vyřídit si povolení, které ale Jesús odmítá s tím, že nebude podporovat současný režim: „Na Kubě neexistuje úřad, který by podporoval kubánský lid. Všechno je militarizované. Je všeobecně známo že ti, kteří fyzicky napadají osoby na ulici, jsou vycvičení vojáci, trénovaní k ublížení všem odpůrcům režimu.“ Navzdory pronásledování a útokům kvůli jeho činnostem jako obránce lidských práv neztrácí naději, že veškerá faleš a lež šířená dlouhá desetiletí režimem vyplavou na povrch a zdůrazňuje: „Kubánský lid už to ví a brání se.“ Je přesvědčený, že zahraniční subjekty už si jsou vědomy kritické situace kubánského lidu: „Svět hledí směrem sem, ruší obchody s kubánskou vládou, protože jen ona má užitek z těchto obchodů, nikdo už ji nechce podporovat. Mezinárodní zakázky uzavírají jen milionáři, ministři zemědělství nebo zahraničních věcí, ale běžný lid z toho nemá vůbec nic,“ dodává. Jesús si přeje uzavřít svůj příběh vzkazem pro obyvatele Kuby, aby věděli, že už nemusí mít z ničeho strach: „Umíme se ubránit, jsme jako první vlaštovky změn, které už přicházejí. Ano, Kuba už se opravdu mění!“

 

 

 

[1] Více informací o Kubánské Revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

[2] Více informací o Námořní základně USA v Guantánamu zde: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/fakta-o-americke-zakladne-na-guantanamu/r~i:article:188076/

[3] V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s Isaelem Poveda Silvou: https://www.pametnaroda.cz/cs/poveda-silva-isael-1969

[4] Detaily Jesúsovi hladovky ve španělském jazyce zde: http://www.cihpress.com/2012/06/jesus-manuel-pena-permanece-en-huelga.html a

https://cubaout.wordpress.com/2012/06/20/cuba-sos-internacional-por-el-preso-politico-jesus-manuel-pena-ramirez/

[5] Více informací o aktivním hnutí „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[6] „Východní demokratická aliance“ [Alianza Democrática Oriental] je opoziční organizace podporující lidská práva, byla založena v roce 2004. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[7] Více informací o „Kubánském hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia] zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-actividades-movimiento-cubano-jovenes-por-la-democracia/32131.html

[8] Podrobnosti o „Revolučním hnutím 30. listopadu – Frank País“ [Movimiento Revolucionario 30 de noviembre Frank País] ve španělském jazyce zde: https://asociacionescuba.org/organizaciones/27

[9] Dámy v bílém je občanské hnutí s cílem podporovat rodiny s politickými vězni na Kubě: Více informací ve španělském jazyce: https://web.archive.org/web/20070311054221/http://canf.org/2005/1es/noticias-de-Cuba/2005-may-05-otorgan-premio.htm

[10] Podrobnější informace o Hurikánu Sandy zde: https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/hurikan-sandy/r~i:wiki:3521/