Jaroslav Pleva

* 1939

  • „Buďto se ten člověk dovnitř nepustil a vyřešilo se to na chodbě, anebo když už zkrátka musel do pokoje a do kuchyně, tak jsme se ho snažili zdržet v pokoji. V kuchyni jsme měli velkou kredenc. Za tou bylo místo a tam táta stál, tam se schovával. Vždycky nám to vyšlo. Babička měla v kuchyni postel, my jsme tam bydleli s babičkou. Jednou, to bylo, právě když tam byl ten Kolařík, představte si, když tam ten Kolařík vpadl a nemohli jsme už tátu dostat pryč, tak ho babička, jeho tchyně, zastlala do postele. Táta celou tu dobu, co tam ten hajzl likvidoval oděvy atd., tak celou dobu byl zastlaný v posteli.“

  • „Jeden člen výboru, soudruh ředitel Šváb, mně řekl, že mě pustí do školy, když se zřeknu táty. Když se zřeknu táty! Představte si to, to bylo hrozný! Já si pamatuju, že jsem tam seděl, lilo ze mě, úplně jsem cítil potůčky potu. Šlo mi o hodně, šlo mi o celý další život. Když jsem tohle slyšel, tak jsem jednoznačně odmítl, řekl jsem, že táta se o rodinu vzorně staral celý život, že ho miluju, a přece takového člověka já se nemůžu vzdát! A odešel jsem.“

  • „Někdo zazvonil. Protože byt byl vždycky zamknutý, aby nás někdo nepřekvapil. Já jsem šel otevřít. Dveře se rozlétly. Stáli tam dva estébáci s pistolemi v rukou. Vlítli do pokoje, tam viděli jenom maminku a mě, tak vlítli do kuchyně, protože určitě byli s dispozicí bytu seznámení. Tam u kamen stál táta. Já jsem vlítnul za těma dvěma estébákama. Vidím to jako dnes. Pistolemi mířili na tátu. ‚Ruce vzhůru! Ruce vzhůru!‘ řvali. Táta říká: ‚Musí to být?‘ No, bylo to. Samozřejmě mu nasadili pouta a odvezli ho.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vrchlabí, 21.02.2017

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy nevstoupit ke komunistům a nikdy nezdravit čest práci

foto z mládí
foto z mládí
zdroj: pamětník

Jaroslav Pleva se narodil 6. listopadu 1939. Jeho rodiče v té době vlastnili firmu Sběrné suroviny v Hradci Králové. Rodina bydlela v malém domku v areálu sběrny. Sběrným surovinám se dařilo až do roku 1948, kdy byl podnik znárodněn. Pamětníkův otec byl poté obviněn a několikrát vzat do vazby za rozkrádání vlastního majetku. Později byl původně krátký trest změněn na dva roky odnětí svobody a vysokou pokutu. Otec trest nenastoupil a v letech 1951-1956 se skrýval doma. Tato skutečnost zásadně ovlivnila život celé rodiny včetně Jaroslava Plevy; nejen v té době, ale i po celou dobu trvání komunistického režimu. Pamětník chtěl jít studovat stavařinu, ale kvůli tomu, že jeho otec byl režimu nepohodlný, nebyl na školu přijat. Po vojně při práci zvládl dokončit večerní stavební průmyslovou školu s maturitou. Po maturitě povýšil a vedl stavební oddělení v Texlenu Trutnov. Následně prošel několik zaměstnání a čtyřiadvacet let pracoval jako vedoucí investičního oddělení na Správě KRNAP. Angažoval se ve Svazarmu a SRPŠ. Odmítal nabídky ke vstupu do KSČ. Od roku 1966 je ženatý a má dvě děti. Žije ve Vrchlabí.