Cílem komunistů bylo ovládnout venkov a zemědělský sektor, kde neměli takovou podporu jako v jiných částech společnosti a ekonomiky, a získat tak kontrolu nad výrobou a distribucí potravin. 23. února 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o JZD (Jednotná zemědělská družstva). Začala násilná kolektivizace, jež znamenala, až na malé výjimky, likvidaci veškerého soukromého zemědělství v Československu. Kolektivizace zemědělství byla delší proces, který lze rozdělit na několik etap, v průběhu kterých se neustále stupňoval tlak na její úspěšné dokončení. Od dubna 1949 započala masivní kampaň vyzývající zemědělce k zakládání JZD, jež se však nesetkala s takovým ohlasem, jak by si její tvůrci představovali, a tak zemědělci začali být ke vstupu do družstev nuceni různými nevybíravými metodami, včetně násilí. Zhoršení již tak vyhrocené situace nastalo po 3. červnu 1952, kdy bylo vydáno usnesení strany a vlády o dalším rozvoji JZD a vesnice se stala cílem masové kampaně, která měla přivézt lidi do družstev. Významnou překážkou v ovládnutí venkova a jeho „socializace“ byla ekonomicky soběstačná vrstva středních a bohatých sedláků, kteří měli nadmíru pevný vztah k půdě, již v mnoha případech jejich rodiny obdělávaly po několik staletí. Tito lidé si většinou vůči komunistické propagandě uchovávali určitý odstup a v očích komunistů byl každý z nich považován za potenciálního nepřítele socialismu. Dobovou propagandou byli označováni jako vesničtí boháči či kulaci a byli veřejně prohlášeni za nepřátele a škůdce nového společenského a ekonomického zřízení. „Vesničtí boháči“ byli vyháněni ze svých statků, vystěhováváni z vesnic, okresů a krajů a přesidlováni na druhý konec republiky, hlavně do pohraničí. Součástí represe bylo také posílání „kulaků“ do pracovních táborů a na mimořádná, časově neomezená vojenská cvičení do tzv. vojenských technických jednotek. Násilná kolektivizace nenávratným a barbarským způsobem rozvrátila dosavadní společenské a hospodářské vazby na venkově a těžce poškodila zemědělství jako odvětví národního hospodářství. Ještě počátkem druhé poloviny padesátých let minulého století byla úroveň zemědělské produkce hluboko pod úrovní, na jaké se nacházela před druhou světovou válkou.