Anna Rajserová

* 1933

  • „Protože si maminka vzala Čecha, tak s námi naši příbuzní nemluvili. To trvalo celou válku. My děti jsme to tak neprožívaly, ale dávali nám dost najevo, že jme přihlášení jako Češi. No, a po válce otec na radnici našel dokument o tom, že by z mého mladšího bratra udělali Němce a mě a matku by poslali na práci do Ruska. A po roce 1945 nás zase brali jako smíšené manželství. To bylo také hrozné, když jsem chodila do školy, tak jsem moc česky neuměla. Učitel na nás řval a nadával nám do Němců. Nic hezkého to nebylo. Dlouho jsme nevěděli, jestli nepůjdeme s maminkou a bratrem do odsunu, protože o otci zatím nebyly žádné zprávy.“

  • „Bečovem procházel dvakrát pochod smrti. Jednou transport žen, ty tady přespaly ve třech stodolách nad nádražím. A mužský transport se ve městě ani nezatavil. Po válce se u mě zastavily dvě Francouzky, židovky, které šly právě přes Bečov v tom pochodu. Tenkrát šly i s maminkou, která tady během pochodu nedaleko Bečova zahynula. Pohled na pěší transport byl hrozný, u mužského pochodu šli naposled Američané nebo Angličané, měli věci uložené na vozících. Měli i nějaké oblečení. Ale Rusové, to byli chudáci. Neměli ani oblečení, úplně vyhublí. Hrozný pohled. Několik jich zde také zahynulo. Pochovali je na hřišti a po válce je Němci museli exhumovat a teď jsou na hřbitově. Bylo jich víc než deset. Místní se snažili i pomoci. Jak tady ve stodolách spaly ženy z pochodu, tak jim tam večer místní nesli jídlo. Některé ženy dokonce utekly a ukrývaly se v lesích. V noci scházely do města, kde jim občas někdo dal něco k jídlu. Kam pak zmizely, to nevím.“

  • „Po roce 1938 musel otec odejít a šel do Plzně a tam ho v roce 1942 zavřeli. Byl půl roku v Terezíně a pak v Buchenwaldu. Nic jsme o něm nevěděli. Vrátil se s bacilem tyfu, takže byl v nemocnici. Nakonec ho propustili, ale musel pravidelně pít kozí mléko. To mu pomohlo. Z koncentráku měl následky, také brzy zemřel, bylo mu 58 roků.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bečov nad Teplou, byt pamětnice, 18.10.2016

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk by měl být věrný svému národu

Anna Rajserová v roce 1948
Anna Rajserová v roce 1948
zdroj: archiv pamětnice

Anna Rajserová se narodila v roce 1933 do českoněmecké rodiny v Bečově nad Teplou a patří tak k hrstce původních obyvatel tohoto západočeského městečka. Na podzim roku 1938 musel otec coby český zaměstnanec území Sudet opustit a vrátit se do Plzně. Zde byl později zatčen a do konce války se stal vězněm koncentračního tábora Buchenwald. Rodině nastaly těžké časy. Matka zůstala s malou Annou a jejím bratrem sama. Protože se provdala za Čecha, nedostala žádnou podporu. Navíc se od nich odvrátili i jejich nacionálně smýšlející němečtí příbuzní, kteří si na ně vzpomněli až po válce těsně před odsunem. Mezitím malá Anna s matkou a bratrem žila v Bečově. Válečné události se jinak klidnému městu přestaly vyhýbat na jaře roku 1945. Stále častěji se vlakové transporty na železnici protínající město stávaly cílem spojeneckých „hloubkařů“. Po válce musela většina německých obyvatel do odsunu. To se mělo týkat i rodiny malé Anny, naštěstí se vrátil otec z koncentračního tábora a všichni tak mohli zůstat pohromadě. Anna Rajserová žije v Bečově a její vzpomínky reflektují zásadní historické události v oblasti českoněmeckého pohraničí.