„Jestli mi pomáhaly skautské myšlenky, já nevím. Ale pomáhalo mi to, že jsem byl zvyklý jednat fér, poctivě, nepodvádět, říkat pravdu, stát za tou pravdou. No a jak říkám, znesnadnilo mi to život, kariéru. Nikdy jsem nemohl dělat to, co bych dělat chtěl v medicíně, ale nelitoval jsem. Cítil jsem se spokojený, že jsem se neprodal. Bože, vždyť řada mých kolegů se prodala. Mně taky ředitel nemocnice řekl: ‚Hele, tady si vyplň přihlášku do strany a dostaneš to a to.‘ A já jsem mu řekl ne. To považuju za skautskou výchovu. Tak mě asi ovlivnil skauting, že jsem tedy nevlál.“
„Třeba o svém nejbližším spolupracovníkovi jsem se dozvěděl až po válce, že tedy spolupracoval se mnou. Já jenom vím, co dělal třeba můj bratr, který se zabýval tím, že mapoval obranná zařízení. Když Němci začali ustupovat, kopaly se kolem Ostravy zákopy, budovala se obranná linie, tak můj bratr to mapoval, zakresloval do speciálních map a někam to předával, nevím komu, nevím, kam to šlo dál. Já jsem zas měl za úkol roznášet balíčky se zdravotními potřebami, protože jeden můj strýc byl lékárníkem ve Frýdlantě nad Ostravicí. No a k tomu jsem vždycky přišel, řekl: ‚Strejdo, hele, potřeboval bych to a to.‘ On se nedivil, nabalil mi kupu toho. To se rozdělilo na malé balíčky a některé věci jsem předával mladším hochům, kteří v rámci nedělního výletu šli někam a měli ten balíček tam uložit. Já osobně jsem nosil takové balíčky na Chladnou Vodu. Tam byl vedle boudy, která sloužila jako kuchyně pro lesní školu, kterou založili skauti před válkou, tam vedle byl vykopán sklípek do svahu, zarostlý křovím. A do toho sklípku jsem strčil balíček a šel jsem pryč. Čili já nevím, kdo si to vyzvedl, kam to šlo, a podobně.“
„Oni zatkli Milana Rottera, bylo to odpoledne ve Vítkovicích, šel se slečnou, kterou gestapo nechalo. Strčili Milana Rottera do auta. Ta slečna okamžitě obtelefonovala všechny známé, že Milana zatkli. Někteří to pochopili jako krajně nebezpečnou situaci a včas se ztratili. Někteří to podcenili a zůstali doma. Gestapo je vybralo v noci, nad ránem dalšího dne. Těžko říct, proč zůstali doma. Ale vím, že byli informováni o tom, že Milana Rottera zatkli. No a co se týká mě, tak já, když jsem se to dozvěděl, tak jsem opustil domov. Noc jsem přežil v klubovně a hned ráno jsem sedl na kolo a jel do Beskyd. Měl jsem stanové plátno, jednu deku a začal jsem tábořit v Beskydách. Měl jsem štěstí, že mě zásobovala kamarádka Zora Skalická, která mi na Chladnou Vodu nosila jídlo. Já jsem na Chladné Vodě přenocoval dvakrát nebo třikrát, jinak jsem spával po krmelcích, ve kterých bylo seno. Pak byla jedna lovecká chata na úbočí Lysé hory, která dnes už neexistuje. Tam jsem znal způsoby, jak se otevírá okenice, tak jsem tam přespával a podobně. Až když se situace uklidnila, to znamená, že jsem věděl, že ti jsou zatčeni a další gestapo nehoní, tak jsem se objevil ve Frýdlantě a tam mě pak živil strýc. Ale přes den jsem byl někde pryč.“
Jaroslav Rozsypal se narodil 15. dubna 1926 v Ostravě. Spolu s bratrem Milošem se stali členy 1. skautského oddílu vedeného Vladimírem Čermákem, který byl v dubnu 1945 spolu s dalšími skauty ze severu Moravy popraven nacisty. Členové tohoto oddílu byli v době nacistické okupace zapojeni do odboje. Pamětník distribuoval zdravotnické potřeby pro partyzány a osoby ukrývající se v Beskydech. V dubnu 1945 se až do osvobození Ostravy skrýval v Beskydech, protože se dozvěděl, že Němci zatkli jeho kolegu skauta Milana Rottera. Až po osvobození se pamětník dozvěděl, že ten byl spolu s jeho dalšími kamarády popraven. V roce 1948 se dostal na lékařskou fakultu univerzity v Brně. Je jedním ze zakladatelů mohyly na Ivančeně v Beskydech, která je památkou na popravené skauty. Až do penze pracoval jako krajský posudkový lékař v Ostravě. Jeho náplní práce bylo posuzovat, zda lidé mají nárok na invalidní důchod a zda jsou způsobilí pracovat v těžkém průmyslu. Tím se dostával do konfliktu s komunistickými funkcionáři. Rozhodoval například o tom, zda má na invalidní důchod nárok disident Jaromír Šavrda. Sám nikdy nevstoupil do KSČ a celý život se snažil dodržovat zásady skautského hnutí.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
