Zora Rysová

* 1947

  • "Pak byl rok 1968, všechno už vypadalo výborně, cenzura, všechno, pohoda. A dokonce se povedlo, že kamarádka zařídila brigádu v Anglii, sbírat jahody. Tak jsem dojela do té Anglie, tam jsem byla, já jsem odjížděla 7. srpna a maminka mi řekla: 'Kdyby se stalo něco s Rusama, tak se nevracej.' Já jsem říkala: 'S Rusama, jo? Co by se mohlo stát? Ti jsou v Rusku, my jsme tady.' Bylo 20. srpna v noci, já jsem se vracela, dojela jsem do Londýna z brigády a dvacátého prvního jsem měla jet vlakem do Čech. Já jsem tedy toho dvacátého přišla do toho Londýna, samozřejmě jsem neměla kde spát, druhý den ve dvě hodiny mi jel vlak, no tak jsem se tam v noci procházela. A ráno, když už bylo světlo, tak jsem viděla, jak mají prodejci novin... a tam bylo teda psané: 'Praha, Čechy, tanky' a byly tam fotky. A já jsem říkala: 'To ne, to prostě ne.' A že to nevím. A okupace tam byla a invaze a takové nadpisy. A já jsem říkala: 'Ne, ne, ne, jedu domů a mamince řeknu, že jsem se nic nedozvěděla.' Jako co, že jo. Najednou mi to klaplo, protože ona mi řekla, co mám udělat, a já jsem nechtěla, já jsem chtěla domů. Sedla jsem do toho vlaku, potkala jsem tam jednu holku, prošly jsme celý vlak a byly jsme jediné dvě z Čech, kdo jely v tom vlaku. A ona mi řekla, že jsou zavřené hranice s Německem a že ten vlak, co máme ty spojení, dojedeme k těm německým hranicím a že tam dva tři dni nebo nevíme, jak dlouho, budeme čekat, než nás pustí. Ale že Němci jsou hodní, že nás budou krmit, že se nemusím bát. Tak jsem říkala: 'Ne, ne, ne, v Německu já nebudu ani za nic.; Hrozně jsme byli protiněmečtí, na konci války ta propaganda, to Německo bylo pro nás opravdu špatné. Tak jsem vystoupila, ona taky a vrátila jsem se zpátky a zůstala jsem v té Anglii rok."

  • "Já ještě když jsem končila devátou třídu v roce 1962, chtěla jsem jít - nebo rodiče chtěli -, abych šla na střední školu, která byla tady na Dobříši jako je gymnázium, tenkrát to bylo SVVŠ. Tak jsem si dala přihlášku a oni mě pozvali na přijímací pohovor. Řadu lidí vzali rovnou a některé prověřovali. A já jsem šla na pohovor, všechno jsem celkem zvládla. A oni mi pak ukázali takhle papír, ta komise, a říkala: 'No, odpovídáte dobře, známky dobr0, všechno.' Ale přes to bylo červeným písmem napsáno od národního výboru: 'Nedoporučujeme.' Takže přišlo tatínkovi, že ne, že mě nepřijmou na tu střední školu, že musím jít do zemědělství, protože dědeček byl kulak. Ty dvě starší dcery tomu o fous unikly, tomu jít do toho zemědělství. V zemědělství nikdo moc nechtěl pracovat, protože to byla těžká práce na těch polích, na tom slunci, ruční práce tenkrát. A tak sháněli lidi a naháněli je tam. Já teda, tady jasné předpoklady, že jsem kulacké dítě, takže bych tam měla jít. Ale já jsem byla takové dítě neduživé. Takže tatínek šel k doktorovi, ten mu napsal potvrzení, že jsem neduživé dítě a že to zemědělství by pro mě zatím nebylo vhodné. Tím mi dali odklad, řekli, že můžu jít na tu střední školu, ale s podmínkou, že pak půjdu studovat buď zemědělskou, nebo půjdu do JZD za ty tři roky. A za ty tři roky byl rok 1965 a všechno už bylo skoro jinak. Vůbec nikdo se nezmínil, že mám jít do zemědělství. Dala jsem si přihlášku na stavební fakultu, tam mě vzali a nebyl problém."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dobříš, 25.03.2019

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kulacké dítě, které podepsalo Chartu 77

V dospívání
V dospívání
zdroj: Archiv Zory Rysové

Zora Rysová se narodila 9. října 1947, s rodinou žila na Dobříši. I přes nedoporučující stanovisko vystudovala gymnázium a poté se přihlásila ke studiu stavební fakulty. Na začátku srpna 1968 odjela do Anglie na brigádu. Vracet se měla v den okupace, nakonec v zemi zůstala další rok. Zatímco její sestra v Anglii zůstala, Zora se vrátila domů a znovu vycestovat mohla až v roce 1986. Vysokou školu nedokončila, živila se jako restaurátorka. Účastnila se setkání disidentů a lidí z undergroundu v domě Viktora Parkána v Řepčicích u Litoměřic. Podepsala Chartu 77. V listopadu 1989 se zapojila do dění sametové revoluce.