Jaroslav Schön

„A jak přeletěl ten hlavní svaz, tak jsme říkali: ‚Za chvílu odhoukají poplach, tak půjdeme dom.‘ Ale v tom okamžiku bylo slyšet takový strašný hřmění. Z levé strany, jak tam stojíme, od Kozlovic od nemocnice, najednou z ničeho nic strašné dunění a rachot. Podívali jsme se a letělo odtamtud čtyři nebo šest ohromných čtyřmotorových bombarďáků. A letěly přímo na nás – [mě], Břéťu Klímů a Tomáše Říčánků. A bábinka už stála ve dveřích, protože rachot tam už byl slyšet. A jak jsme to uslyšeli a uviděli je, tak jsme zmizeli každý hnedka dom. Říkal jsem, že jsem měl štěstí. Dveře se zavřely do sklepa a nastaly výbuchy, rány. Naproti nám spadla bomba vedle Hrazdilů a vedle kovárny pana Běhala. U Hrazdilů bouchla bomba a pak to začalo padat důle. Trávník, Kozlovská a důle. Koliby u rybníka a to všechno popadalo.“

„To nebylo cílené bombardování Přerova, ale náhradní. Ale také ne cílené náhradní, protože původně měli bombardovat nádraží. Tady byl veliký železniční uzel. Střídalo se tu spousta německých vlaků se spoustou vojáků. Anebo Optikotechna, kde se vyráběly zaměřovače, puškohledy, tak. Ale to bylo tak. Němci udělali fígl, který je mezinárodně zakázaný, a sice to, že když se ohlásil poplach, tak Němci na Optikotechnu – a to mi potvrdili kluci, kteří to tam natahovali, Lojza Derků a celá ta partija – natáhli na střechu červený kříže. Nemocnice měla červenej kříž a Optika taky. Takže chtěli bombardovat [Optikotechnu], ale viděli tam červený kříže, tak to odhodili mimo. A odhodili to kousek níž a tam to šlo kolem Bečvy na Vsacko. Tak to byl takový, nedá se říct omyl, ale nechtěli to házet, protože tam bylo označení dvou nemocnic, což oni, navigátoři, v plánech neměli.“

„Neviděli jsme je, jen slyšeli kulometnou střelbu nad Přerovem, Vinarama, nad Troubkama... A viděli jsme třeba kusy letadel nebo padáky. Viděli jsme z mraků něco padat. To jsme viděli. Pak odhoukali konec, všechno někde popadalo a my potom zjišťovali, co kam spadlo. Vzal jsem bábinčino kolo a Břéťa Klímů měl kolo, Fanda Ošťádal... Všichni jsme vzali kolo a jeli v první řadě na Vinary na kopec, kde byl sestřelený americký stíhač na lightningu. To byli ti dvoutrupoví kotláři. Ten tady byl sestřelený. Dojeli jsme na kole až tam. Viděli jsme, že vystoupil už předtím a jak ho Němci vedou po cestičce. Rozdával jim cigarety, povykládali si, kouřili. Viděli jsme ho a dobrý – jeli jsme na kole do Troubek. Tam spadly ty hlavní bombarďáky. Tam to bylo veliký, většina jich zahynula, ale čtyři se zachránili. Dva byli ranění a Němci je zajali a odvezli do nemocnice. A ten Tom Qalman a [Edmund] Kasold byli dva, kteří Němcům utekli a zdrhli až do Hostýnských vrchů.“