Optimismus a úsměv je nejdůležitější
Stáhnout obrázek
Ladislav Seidler se narodil 16. dubna 1939 v Plzni. Za války Seidlerovi poslali děti s babičkou na venkov k příbuzným do Olešné u Radnic. Ladislav si dodnes vybavuje strach, který prožil za náletu na jedné z návštěv v Plzni. Na podzim roku 1945 nastoupil do klášterní školy školských řádových sester De Notre Dame. Školu komunisté v roce 1948 zrušili. Ve stejné době museli rodiče zavřít svůj krámek s textilem. Úřady jim záměrně znemožnily nakupovat zboží jak u výrobců, tak i ve velkoobchodech. Maminka zůstala v domácnosti a rodinu živil tatínek, pracoval jako jednatel pohřební služby. V roce 1953 se rodina musela vystěhovat z bytu, po kterém zatoužila jedna ze soudružek. Plán byl poslat rodinu do Úterý na severu Plzeňska. Rodina však vlastnila malý domek v Plzni na Čechurově, kde jim bylo dovoleno zůstat. Ladislav chtěl po ukončení povinné školní docházky studovat na Střední průmyslové škole stavební. Ředitel na základní škole ale tatínkovi řekl, že z rodiny bývalých živnostníků a věřících nemůže společnost potřebovat inteligenci. Syn ať hledá uplatnění třeba jako hutník, havíř nebo pošťák. Pamětník se pak po velkých problémech dostal na dvouletou poštovní školu mimo Plzeň. Po ní nastoupil na poštu na plzeňském hlavním nádraží. Základní vojenskou službu absolvoval v Litoměřicích u spojařů. S návratem do civilu začal pracovat ve vlakové poště, kde zůstal čtyřicet čtyři let až do odchodu do důchodu. V roce 1968 s manželkou Annou vstoupili do Československé strany lidové s nadějí na politické změny. Okupace republiky a další vývoj je zklamaly. Žili rodinným životem. Ladislav, vytížený časovou náročností zaměstnání, věnoval všechny zbývající volné chvíle manželce a dvěma dcerám.
