Rudolf Skaunic

„Při každé zahraniční cestě jsme museli psát takzvanou cestovní zprávu, kde poslední odstavec byl: s kým jsem se setkal a zda mě někdo nekontaktoval. Protože jsme to měli samozřejmě jako povinnost, měli jsme takovou krásnou větu: ‚Po dobu své služební cesty jsem nikoho nepotkal a vyjma služebních otázek jsem o ničem nejednal. Podpis.‘“

„Smůla byla v tom, že jsme se šli rozloučit s kamarády a řekli jsme si, že vyjedeme ráno v šest. Rozloučení se samozřejmě bez lahve neobešlo, tedy ne že bychom ji vypili, ale zdržel jsem se. Z Technoexportu nám tak stačili zavolat, že ten den vypukla Šestidenní válka na Středním východě a že nikam nejedeme. Tak si představte to rozčarování, když už je člověk nachystaný, už má nastartováno, že vyráží, a nejede nikam. Naštěstí válka skončila za šest dnů a nás za tři týdny pustili a jeli jsme trasu přes Balkán, Istanbul a Ankaru.“