MSc Zbyněk Šorm

„Potom teda po gymnáziu jsem chtěl jít na vysokou. Nejdřív jsem si vymyslel, díky té dědově výchově, že bych mohl jít dělat systematickou zoologii na Univerzitu Karlovu. Jenže tam, když jsem šel s přihláškou, tak řekli: ‚Vy nejste v SSM, to sem ani nedávejte, protože my vás nevezmeme.‘ Tak jsem se nakonec dostal až na odvolání na vysokou školu zemědělskou na obor zootechnický. To vím, že jsme se tehdy s tátou hádali, co dáme na odvolání, jestli tam dáme ‚Čest práci‘ na konec, nebo ‚Světu mír‘. Já jsem říkal: ‚Čest práci, to tam teda nechci.‘ Nevím, co jsme tam dali nakonec, ale na to odvolání jsem se tam naštěstí dostal, protože pro mě to bylo i to, že člověk nechtěl jít na dva roky na vojnu.“

„Důležité bylo, aspoň pro nás, poslouchání zahraničního rozhlasu. Jednak Hlas Ameriky, který vysílal každý den v devět hodin večer. Pak Svobodná Evropa. Jenže Svobodná Evropa byla strašně moc rušená. To bylo takový bublání a když to šlo přes to vysílání, tak jste vůbec nic neslyšeli. Ale k tomu byla jedna cesta, jak to obejít. Byl to legendární, aspoň mezi našimi přáteli legendární, sovětský přijímač Vef 206 se jmenoval. To byl na baterky takový velký tranzistorák. A ten měl šest rozsahů krátkých vln, na kterých ta Svobodná Evropa vysílala. Vždycky se podařilo najít nějaký ten rozsah, kde to ruší míň. Takže se tam dalo poslouchat i vysílání Svobodné Evropy, což bylo pro nás velice důležité.“

„Já si myslím, že pro život každého člověka jsou důležité jeho kořeny, to znamená to, co člověk prožil, kdo ho vychovával, kdo a jaký znalosti, dovednosti mu předával. Pro mě to byl jednak můj děda a můj táta. Tam jsou důležité i jejich životy, protože děda prošel první světovou válkou, byl ruským legionářem. To znamená, že absolvoval celou jízdu po sibiřské magistrále z Ukrajiny až do Vladivostoku na druhou stranu Ruska v té době. A také poznal Rusko v době převratu bolševického, kde se děly, aspoň jak on pak, když jsme začali brát rozum, tak nám vyprávěl i tohle. To znamená, že Rudá armáda vlastně terorizovala nejen legionáře, ale i vlastní lid, protože rabovali a všechno tohle. Dokonce říkal, že je prosili v některých městech, aby tam zůstali déle a ochránili je.“