Stanislav Špinler

„Ten zámek dopadl hrozně. Sochy na prvním náměstí namalovali emailovou barvou namodro, nazeleno. Hygienické zařízení obvyklé v této části světa pro ně bylo neznámým pojmem, takže prokopali podlahu a všechno to pouštěli do místnosti o patro níž. Ta zeď na skále zvlhla, prohnila, načež se to po skále vyvalilo ven, tak se to holt muselo uklidit a začít s tou hygienou někde jinde. Ono to vypadá jako pomluvy, ale je to můj současný zážitek a mohu tedy říct, že je to pravda.“

„Skautingu byla přiznávána větší váha pro výchovu dětí vůbec a pramenilo to z toho, že skauting měl dobrý zvuk mezi občany naší republiky vzhledem k tomu, jak se členové skautingu zachovali v době válečné. Jak byli národnostně uvědomělí, jak byli ochotni pro vlast něco udělat, až do ztráty životů. Protože procentuálně ztráty ve skautských řadách byly v poměru k jiným organizacím vyšší.“

„Je pravda, že jsme v jižním Německu projížděli rozbombardovaným Norimberkem, který z pohledu z okna vlaku působil tedy hrozivě. Zahlédli jsme jenom sem tam nějakou stěnu, tedy stojící stěnu z původních baráků, jinak to byly jen samé sutiny. Což jsme tedy považovali za hrůzný důsledek přežité války a i jako děti jsme si kladli otázku, jestli to ten svět, respektive ta Evropa musela takhle odnést.“

„Je pravda, že obdobně jako v roce 1948, tak v roce 1969, 1970 si komunisté pozvali k rozbití junáckého hnutí členy KSČ. Tím, že jim dali stranické úkoly ve smyslu rozrušit junácké hnutí zevnitř. Straníci museli vlastně tyto příkazy přijmout a plnit a postarat se tak o vnitřní roztříštěnost Junáka, která by přihrávala snahám KSČ. Bohužel je pravdou, že tito straníci nejen tuto úlohu plnili, ale že se tohoto úkolu ujali v takovém rozměru, že vlastně přímo zradili své skautské ideje, o kterých navenek mluvili. Chovali se takovým způsobem, že přisluhovali komunistické straně daleko víc, než si ostatní členská základna Junáka představovala. Čili chovali se přijatelněji k podmínkám zrušení nebo ukončení, než jsme si mysleli my, ostatní členové Junáka. De facto přisluhovali tak dalece a tak široce, že tyto akční skupiny, stranické, došly až k absolutnímu souhlasu ke vstupu do pionýrské a svazácké organizace, jakoby dobrovolnému včlenění.“