Nacistické koncentrační tábory byly budovány na území Německa již v předválečné době (tábor v Dachau byl zřízen již v roce 1933) s cílem shromáždit, izolovat a zdecimovat politické odpůrce režimu. Vedle toho byli vězni využíváni na otrocké práce. Od roku 1941 jsou koncentrační tábory budovány i na obsazených územích, především na území předválečného Polska. V souvislosti s tzv. konečným řešením židovské otázky sloužily koncentrační tábory coby místo plánované likvidace židovského etnika. Masové transporty milionů Židů z obsazených území vedly nejprve do ghett (v protektorátu byl takovýmto ghettem Terezín), odtud pak transporty směřovaly do táborů vyhlazovacích (Osvětim - Birkenau, Treblinka, Chelmno, Belžec, Sobibor). Dalšími skupinami vězňů koncentračních táborů během druhé světové války byli Romové, váleční zajatci, političtí vězni a další ostrakizované skupiny (homosexuálové, příslušníci nelegálních církví a další).