Viktor Spousta

* 1944

  • "A my jsme po odehrané premiéře měli spicha na Perštýně U Medvídků a tam už jsme se pobavili, tam už to bylo prima. Byl tam Pavel Landovský, Věra Chramostová s námi. Tak se povídalo, z člověka to spadlo. Ještě se netušilo nic, v té době jsem si ještě říkal, příště to bude určitě zase ještě lepší, to bude paráda. Jenomže druhý den ráno, už když sem jel do práce , tak už mi někdo říkal, člověče, na Svobodné Evropě se hlásí, že jediný svobodný divadlo v Československu hrálo Žebráckou operu od Václava Havla. A to už to začalo, to už pak hned telefonování a kdo byl a co to je, kdo to zařídil. Takže všechno samozřejmě na mě, že jsem to zařídil já ten sál a tak dále. Z toho pak byl takový malér. V podstatě oni na těch výslechách, co nás tam potom volali, nechtěli znát, jak jsme to dělali, jak jsme zkoušeli, jak jsme hráli. Ne, oni pořád jenom chtěli, abychom řekli, že nás k tomu Václav Havel donutil, že nás k tomu nutil, abychom to zahráli. Ale to nebyla pravda, my jsme to skutečně hráli, že se nám ta hra líbila a že jsme si chtěli zahrát. Takže na tom to všem skončilo, ale ty restrikce potom byly asi horší. Třeba já vím, že studenty vyhodili ze školy, mě do dvou měsíců vyhodili z Xaverova."

  • "Když jsem šel na MNV žádat, řekl jsem, že máme amatérský soubor, že jsme nastudovali hru Žebrácká opera od Brechta, ale protože nejsme zpěváci, tak že je to upravené jako činohra a že to chceme přehrát před kamarády. Jó, že samozřejmě, akorát nařídili , že se nesmí vybírat vstupné a že tam přijde nějaký člověk z národního výboru jako dohled. Nic víc, tak to bylo v pořádku. Takže my jsme tam museli v tom sále narovnat židle, ty řady, všechno jsme dělali my. A když došlo k té hře vlastní, byla to nádhera. Já sem z toho teda měl, mě se tam stal takový problém, prostě jsem dostal okno, hrozné okno. A teď jsem si myslel, že mi pomůže Polly. Tak jsem se vrátil o jeden řádek, že jsem se zeptal na něco, a ona místo, aby mi pomohla, řekla, ale na to už si se Macheath ptal. Tak jsem byl úplně v háji, fakt jsem byl úplně zoufalý, nápověda možná křičela tak, že ji slyšel poslední v řadě, já neslyšel nic. Tak jsem řekl pardon, já se musím zeptat, jak je to dál. A šel jsem se zeptat nápovědy. Takový bouřlivý potlesk, obrovský, a dokonce mi potom Václav říkal, že má pocit, že jsem to udělal schválně. Ale nebylo to schválně, skutečně jsem měl okno. Pak už se to dohrálo, jak se to dohrát mělo."

  • "Co pamatuji, tak když jsem se narodil, byli jsme v Kaprově ulici. Tam byl poměrně veliký byt a tam měl svoje nakladatelství, dělal knihnakladetelství, zaměstnával mého bratrance, nějaký Rober Hýzner to mu pak bylo vyčiněno, že byl vykořisťovatel, že měl jednoho zaměstnance a říkám, to bylo v mým raným dětstvím, tak doslova a do písmene jaký objem těch prací byl, nevím, jenom prostě vím, že bohužel ho porazila měnová reforma. Tenkrát měl nějakou rozdělanou knihu, kterou si zadal do tiskáren, aby ji vytiskli a bylo to právě v době měnové reformy. A vlastně díky tomu neměl pak na vyplacení tiskárně, takže to dlouho, dlouho splácel. Musel, co mohl, prodat. Peníze, ty staré peníze, které byly předtím, protože je měl připravené na vyplacení tiskárně, pamatuju, když je házel do kamen a říkal, že to teplo, co to dá, je víc, než co by dostal v bance."

  • „Sál u těch Čelikovských byl nabitý tak, že tam lidi stáli. Už jenom to. To už si člověk říkal: ‚Ty brďo, to se normálně nestává, že jo.‘ Teď navíc v těch předních místech seděli poměrně zajímaví lidé. Landovský, Chramostová, Tříska tam byl... Takže si člověk řekl, ježíšmarja, podívejte se, tady se na nás jdou podívat taková esa. A spíš bych řekl, že mi to trochu ne ublížilo, ale začal jsem mít z toho představení trému. Povedlo se mi taky jedno okno. To bylo tak strašné okno, že nápověda už pomalu křičela a já to furt neslyšel. Tak jsem prostě řekl, aby prominuli, že už nevím, jak je to dál, že se musím jít zeptat. To mělo obrovský aplaus, ale tak obrovský. Václav mi po představení řekl: ‚Žes to udělal schválně?‘“ The ballroom in the U Čelichovských inn was so packed that people were standing. Imagine just this. I just thought to myself: 'My, this doesn't normally happen, does it?' Moreover, in those front rows, really interesting people were sitting. Landovský, Chramostová, Tříska [famous actors associated with the undeground culture] were there... So one would think, for goodness' sake. look at it, such aces came to have a look at us. And I could say, not that it had harmed me in any way, nope, but that I got a terrible stage fright. I managed to forget my part. It was so terrible that the prompter was almost shouting and I still couldn't hear it. I just said to the public that could they please excuse me, I don't know what's next, I need to go and ask. There was a huge applause, oh so huge. Václav told me after the performance: "You did it on purpose, am I right?"

  • „Tenkrát, když už jsme Žebráckou operu nastudovali, vlastně Andrej přišel s tím, kde to zahrajeme. Tak jsem říkal, že jsme vždycky hráli u Čelikovských u toho Xaverova. Na Národním výboru mě znali (a věděli), že to tam takhle provozuju. Nakonec tam byla i manželka… Šel jsem tam a zcela oficiálně požádal o to, že jsme soubor divadelní, že jsme nastudovali Žebráckou operu – že to je sice od Brechta, ale není to zpěvohra, protože bychom to neuzpívali, že to je jako činohra. Nezmínil jsem se o tom, samozřejmě, kým je přepsaná. A oni jo, že samozřejmě můžeme. Jediné co, že tam pošlou někoho od nich se na to podívat, až to budeme hrát. A že nesmíme vybírat vstupné. To byla jejich jediná podmínka.“ When we had already --- the Beggars' Opera, Andrej came wondering about a place to play at. So I told him that we had always performed at U Čelikovských, off Xaverov. At the local council, they knew me and [they knew] what I was doing that. At the end, my wife was there as well... I went there and formally requested that we are an amateur theatre group, that we have --- the Beggars Opera, that it's the one by Brecht but not a play with songs, we don't have voices for that, it's just a regular play. I did not mention who adapted it. And they said sure, we can, no problem. The only thing..., that they would send someone from the council to look at us performing. And that we cannot charge an etrance fee. That was their only condition."

  • Full recordings
  • 1

    Praha 8, 30.09.2019

    (audio)
    duration: 
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
  • 2

    Pardubice, 03.05.2021

    (audio)
    duration: 
    media recorded in project Příběhy regionu - HRK REG ED
Full recordings are available only for logged users.

Nikdy jsem si nenechal nic diktovat

Viktor Spousta a Zdena Žárská při premiéře Havlovy hry Žebrácká opera v roce 1975
Viktor Spousta a Zdena Žárská při premiéře Havlovy hry Žebrácká opera v roce 1975
photo: archiv Viktora Spousty

Viktor Spousta se narodil 4. února 1944 v Praze do rodiny nakladatele fotografické literatury. Spolu se dvěma sourozenci vyrůstal na pražském Starém Městě v Kaprově ulici. Do první třídy nastoupil na základní školu na Uhelném trhu. Ve 14 letech odešel na učiliště do Ústí nad Labem a v roce 1960 se vyučil chladírenským mechanikem. Toto povolání vykonával později mimo jiné na statku v Xaverově. Ve svém volném čase se ale věnoval divadlu – hrál v amatérském divadle Na tahu vedeném režisérem Andrejem Krobem. V roce 1975 ztvárnil hlavní roli v adaptaci Žebrácké opery z pera tehdy již zakázaného autora Václava Havla. Jediné představení se tehdy odehrálo 1. listopadu 1975 v Horních Počernicích, repríza už se ale nekonala. Po představení přišla perzekuce a Viktor Spousta přišel o práci. Uchytil se v oboru pohostinství, kde se vypracoval až na vedoucího restaurace. Nyní je v důchodu. Byl dvakrát ženatý, má dva syny, tři vnoučata a pravnučku. Jeho vášní je cestování – každou zimu tráví na ostrově v Thajsku. Viktor Spousta was born on the 4th of February of 1944 inn Prague, in the family of a publisher specialised in photography books. With his two siblings, they grew up in Prague’s Old Town, in Kaprova street. He went to school at Uhelný trh [Coal Market]. At the age of fourteen, he left to study at a trade school in Ústí nad Labem and in 1960, he finished his apprenticeship as a cooling systems repairman. He worked as such in the Xaverov farm [widely known for raising chicken]. He devoted a lot of his free time to amateur theatre; he played in an amateur troupe “Na tahu” directed by Andrej Krob. In 0975, he played the leading role in the Beggars Opera, a work by the already banned author, Václav Havel. The piece was played only once, on the 1st of November, 1965, there were no further.... After the show....and Viktor Spousta lost his job. He landed a job in hospitality and worked his way up to a restaurant manager. Nowadays, he is retired. He was married twice, he has two sons, three grandchildren and a great-granddaughter. His passion is travelling - he spends the winters on an island in Thailand.