Hilda Bartáková

"A to bylo tak. To ještě ta republika nebyla a my jsme byli tady vítaní, ale z německé strany to nebylo oficiální. To jsme jako nesměli. A to jsme šli. Já vždycky říkám, že jsem přišla do Čech přes zelenou louku. To znamená, když tu ti, jak měli volno, tak byli doma na prázdninách, no a jeden student mě vzal s sebou, a to jsme šli načerno přes hranice. A já jsem ještě neuměla česky a on vždycky říkal... jsme šli pěšky, přes les, v noci, no co. To byl taky Lužický Srb a studoval tady. A mě vzal s sebou."

"Potom jsem bydlela tady v Praze v lužickosrbském semináři. To jsme všichni mluvili lužickosrbsky. Oni tady studovali, protože v Německu neměli šanci se dostat na studium a tady v Čechách mohli studovat, ti Lužičtí Srbové. A taky v Rumburku a nahoře byla gymnázia a tak dále. A já jsem se sem dostala vlastně ne jako studentka, ale jako ty au-pairky jedou ven, tak z Lužice sem přišli děvčata i chlapci na práci. A já byla v jedné rodině blízko Karlova náměstí v Příčné ulici, u dvou malých dětí. A potom už neměli peníze a zůstala jsem tady v Čechách, tak jsem šla na pracovní úřad a tady mě zaměstnali do závodní jídelny ministerstva paliv a energií."