„Naši říkali paní Negelové: ‚Jestli chcete, tak tady Fredyho nechte, protože jedete vojenským autem a budou po vás Rusové střílet. Vy nemusíte dojet, můžete zahynout. A Fredy je hodný kluk, nechte ho tady. A po válce vám ho nějak dopravíme nebo si pro něj přijedete.‘ ‚Ne, když zahynu, tak i můj kluk.‘ Takže strčila Fredyho do auta a odjížděli. Fredy se loučil a říkal: ‚Když si zachráním život, tak vám napíšu.‘ S tím odjel. A víckrát jsme od něj žádný dopis, nic, nedostali.“
„Ve sklepě jsme si všimli, že nemáme zadělané okénko. Děda honem vyběhl ven a dával tam kámen a prkno. A už po dědovi někdo střílel, tak rychle zabouchl dveře a utekl do sklepa. A teď to začalo. Kolem nás to dunělo, práskalo, teď jsme si říkali: Co se to tady děje? Nějaká bomba nás všechny zabije, nebo nás rozstřílí dělostřelci. Babička byla zbožná, celou dobu se modlila, seděli jsme tam ve sklepě zabalení v dekách, protože tam byla zima.“
„Našim se podařilo dát dohromady i trošku tuku... a sádlo nějaké babička sehnala na venkově. Takže do upečeného makovce vydlabali díru a dali tam tuk a sádlo a balík odeslali. Maminčin spolužák dostal balík a druhý den šli na pochod smrti. Vyprázdnili koncentrák, seřadili je do průvodu a vedli je třeba sto kilometrů na jiné místo. Mezitím ti nejslabší a nemocní to nepřežili, padali na zem, jakmile někdo upadl, po straně šli Němci a zastřelili ho. Spolužák maminky dostal balík a najedl se, než vyšel, i jeho dva kamarádi. Díky tomu to dopadlo dobře. Zachránil se i spolužák, i jeho kamarádi. Když skončila válka, přišel kamarád, začal je objímat a říkal jim: ‚Vy jste mi zachránili život. Z naší rodiny jsem přežil jenom já. Všichni moji příbuzní, manželka i děti zahynuli v koncentračním táboře.‘“
Zdeňka Dvořáčková, rozená Šidlofová, se narodila 10. června 1937 v Praze. Před válkou se s rodiči a bratrem přestěhovala do Chotěboře, kde otec pro rodinu postavil vilku. Otec pracoval jako učitel, ale za války o místo přišel a musel pracovat doma; vyráběl ozdobné vypalované krabice. Rodina se musela vystěhovat ze svého bytu v prvním patře a žila dohromady s prarodiči v přízemí; v jejich bytě byly ubytovány dvě manželky německých důstojníků se svými syny. Pamětnice s bratrem se s těmito chlapci přátelili. Konec války otec prožil v koncentračním táboře, odkud se po osvobození v pořádku vrátil. Rodina se v Chotěboři dočkala osvobození a stala se svědkem následného vyřizování účtů s Němci. Po studiích pracovala Zdeňka Dvořáčková jako učitelka; nyní žije v Jihlavě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
