Totálně nasazení jezdili z německé říše domů do Čech načerno docela běžně
Alžběta Eberlová se narodila 18. listopadu 1924 v Košicích, měla dva bratry. Otec pocházel z Čech, matka ze Slovenska. Tatínek se na Slovensko dostal jako voják v době konfliktů s Maďary při utváření nových hranic po první světové válce a po odchodu do civilu se tam oženil. Pracoval na dráze jako posunovač. V roce 1929 matka pamětnice zemřela na následky nemoci. Její otec se znovu oženil, tentokrát si vzal ženu z Domažlicka. Po záboru Košic Maďarskem se rodina musela přestěhovat do Liptovského Mikuláše. Otec se rozhodl pro návrat do Čech. Rodina se v roce 1939 usadila u sudetských hranic, v Chotiměři na Domažlicku, kde si pronajala byt ve vile, jejímž majitelem byl pan Fučík a kam se do bezpečí na začátku války uchýlil také jeho syn, komunistický novinář Julius Fučík, s manželkou Gustou. Pamětnice například popisuje, jak přišel hledaného Julia Fučíka zatknout četník, ovšem domluvili se, že ho nenahlásí, když do rána opustí Chotiměř. Alžběta Eberlová za války zažila dvě tragédie, když jí zemřeli oba bratři. Josef se utopil a František zemřel, když byl totálně nasazený v německé říši. Pamětnice odjela na nucené práce do Německa na jedenáct měsíců bez nároku na dovolenou v lednu 1944 do továrny na opravu leteckých motorů. Popisuje každodenní život v nuceném nasazení i svou riskantní cestu načerno do Čech, kde strávila celý týden. Po válce se rodina přestěhovala do Blížejova do domku po vystěhovaných sudetských Němcích. Nikdy nevstoupila do KSČ. V roce 1974 se Alžběta Eberlová s manželem a se synem přestěhovala do Plzně. Byla vyučená švadlena, vystudovala ekonomickou školu a dlouhé roky pracovala na národním výboru.