V hodině velké zkoušky
Stáhnout obrázek
Karel Exner se narodil 21. prosince 1920 ve Studenci u Nové Paky. Otec Karel (1880–1970) byl domácí tkadlec, maminka Anna, rozená Blažková (1884–1972), se starala o rodinné hospodářství a čtyři děti. Po jilemnickém gymnáziu vstoupil Karel do královéhradeckého semináře a 3. června 1944 byl vysvěcen na kněze. O den později měl ve Studenci primici, která se stala tichou demonstrací národní hrdosti v době nacistického útisku. Jeho prvním pracovním místem byla funkce kaplana v Jaroměři, od roku 1946 pak byl samostatným duchovním v Horních Štěpanicích. Dne 25. července 1950 ho zatkla StB a deportovala ho do internačního kláštera Želiv. V přísném vězeňském režimu tam pracovalo kolem stovky kněží. Po roce část mladších kněží přesunuli do přeškolovacího kláštera Hájek u Prahy, kde se z nich snažili udělat přisluhovače režimu. To se ale nepodařilo. Po dvou letech strávených v Hájku musel Karel Exner začátkem roku 1953 k PTP do Zvolena, kde pracovali především na stavbách. V květnu 1954 ho propustili do civilu. Protože neměl státní souhlas, rok pracoval v továrně a pak se mohl vrátit do duchovní správy. Nejprve sloužil půl roku v Chřenovicích v Posázaví, pak osmnáct let ve Světlé nad Sázavou, nato šest let v Hostinném a nakonec, v roce 1982, zakotvil v Nové Pace. Po celou dobu až do listopadové revoluce 1989 byl podobně jako ostatní kněží pod tlakem komunistických pohlavárů. Krajští a okresní církevní tajemníci podávali svým nadřízeným orgánům zprávu o činnosti jednotlivých farářů. Kontrolovali, jak mluví, jak se chovají a s kým se stýkají. V roce 2020 žil Karel Exner na faře v Nové Pace a těšil se obdivuhodné psychické kondici.