Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Yordis García Fournier (* 1975)

• narodil se 31. srpna 1975 v Guantánamu, Kubánské republice

• je aktivním obráncem lidských práv a politickým vězněm

• v roce 1995 se pokusil emigrovat z Kuby přes vojenskou základnu Spojených států amerických Guantánamo

• v roce 1996 byl odsouzen ke dvou letům v nápravném zařízení Bayate, po propuštění začal aktivně vyhledávat organizace zabývající se ochranou lidských práv

• v roce 1996 se připojil k organizaci „Kubánské hnutí mladých pro demokracii“ [Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia]

• v roce 2004 vstoupil do „Demokratické východní aliance“ [Alianza Democrática Oriental] a stal se ředitelem regionálního časopisu „PORVENIR“ spadajícího pod tuto organizaci

• v roce 2008 byl obviněn z odporu vůči kubánské vládě a byl odsouzen k jednomu a půl roku vězení ve věznici v Guantánamu

• je rozvedený a žije v Guantánamu

Hladovku jsem držel kvůli týrání, kvůli ponížení, které jsem musel podstoupit. Řekl jsem jim, že hladovku neukončím,“ popisuje statečně Yordis García Fournier svůj boj proti komunistickému režimu s cílem sdělit světu pravdu o porušování lidských práv a o podmínkách vězňů na Kubě.

Dobrý student, co nemohl studovat

Yordis García Fournier se narodil 31. srpna 1975 v Guantánamu v rolnické rodině. Jeho dědeček se věnoval pěstování kávy a vlastnil rozsáhlá pole a statek. Yordis si jasně vybavuje, jak jeho rodině pole a lány znárodnil nově nastolený komunistický režim: „Můj děda se utrápil, zemřel smutkem. Byl velmi houževnatý a pracovitý, vidět, jak mu všechno berou, ho zničilo.“ Své mládí popisuje Yordis s pocitem křivdy a nespravedlnosti. Yordis miloval rock a celou rockovou kulturu. Nechal si dokonce narůst dlouhé vlasy, ale učitelé ve škole ho donutili se ostříhat. Jeho neshody se systémem pokračovaly i po dokončení druhého stupně základní školy, když byl poslán kvůli vládnímu stipendiu na školu na venkově: „Vědělo se, že tento druh stipendia není nic jiného než vězení pro nezletilé.“ Dle jeho vyprávění docházelo ke znásilňování dívek nebo k vraždám mezi studenty. Jelikož byl Yordis dobrým studentem, chtěl se přirozeně také přihlásit na vysokou školu. To mu ale bylo zakázáno z důvodu, že nepochází z revolucionářské rodiny. „Nemyslím si, že jsem výjimečný, vždy jsem byl takový, vždycky jsem kritizoval režim,“ dodává Yordis.

Vojenská základna USA

V roce 1995 se Yordis se svým kamarádem rozhodli emigrovat z Kuby přes vojenskou základnu Spojených států amerických v Guantánamu. Po šesti dnech, kdy byli ztraceni v horách, je zadržela kubánská policie a odvedla k výslechu do „Kombinovaného vězení Guantánamo“ [Combinado de Guantánamo], a to z důvodu, že podle režimu se pokus o útěk již neřadí k občanskoprávním přestupkům, ale k vojenským trestným činům. Byl vyslýchán 28 dní, až ho nakonec odsoudili ke dvěma letům v nápravném zařízení v Bayate, což podle Yordise znamenalo jen jinak nazvané nucené práce. Vzpomíná na ona dvě léta s hněvem v hlase: „Opravdu mě to naštvalo, nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem mladý student, neudělal jsem nic špatného.“ Yordis pracoval na zemědělské půdě patřící Ministerstvu vnitra Kubánské republiky, konkrétně na jukových a kávových plantážích. Své sblížení s lidskými právy přisuzuje zkušenosti z výše uvedeného nápravného zařízení a pozdějšího pobytu ve věznici v Guantánamu, kde zažil na vlastní kůži, jaké jsou doopravdy podmínky vězňů. V neposlední řadě však velkou roli s jeho tendencí k ochraně lidských práv přispělo také „Rádio Martí“ [Radio Martí][1], které od mládí potají poslouchal.

„Šťastně šťastní“

Když v roce 1996 opustil nápravné zařízení v Bayate, ihned začal aktivně vyhledávat organizace zabývající se tématem lidských práv. Se svým známým Rafaelem Fonseca Ochoou[2] založili „Kubánské hnutí mladých pro demokracii“ [Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia][3], které mělo při svém vzniku v roce 1996 asi deset členů. Když jednoho z členů zadržela Veřejná bezpečnost, rozhodli se veřejně vystoupit a všechny upozornit na porušování jeho základních práv. Aktivisté zorganizovali protest během mezinárodní akce pořádané Komunistickou stranou „Oslava mládí v Guantánamu“ [Fiesta de la Juventud en Guantánamo]. „Chtěli jsme ukázat všem zúčastněným ze zahraničí, že tady na Kubě hnijí mladí lidé ve vezení kvůli svým názorům, zatímco oni se šťastně šťastní bratříčkují se Sdružením mladých komunistů, jako by se nic nedělo, jako by šlo o dva úplně jiné světy,“ popisuje Yordis cíl protestu, o kterém už dopředu věděli, že nebude úspěšně dokončen a oni budou zadrženi. Pod tlakem neustálých výhružek ze strany komunistického režimu se Yordis na konci roku 1998 rozhodl přestěhovat do Havany, kde se spojil s opozičním aktivistou Pedrem Pablo Álvarezem[4]. Avšak brzy Yordise deportovali zpět do Guantánama, k čemuž s hněvem dodává: „Říkali mi, ať se ale zase vrátím do Havany, ale v Havaně mě taky nechtěli, odevšud mě vyhazovali.“ Kvůli obnovené spolupráci s Kubánským hnutím mladých pro demokracii v roce 2006 se zintenzivnily výhružky a útoky na jeho osobu. Živě si vybavuje incident, kdy ho na ulici násilně napadli: „Obvinili mě z odporu vůči vládě, tentokrát mi zázrakem dali jen pokutu 300 pesos.“ Se svým dalším kolegou Néstorem Corral Lucou se připojil k organizaci „Demokratická východní aliance“ [Alianza Democrática Oriental][5]. Yordis se stal v Guantánamu vedoucím časopisu „PORVENIR“, nezávislého a opozičního periodika této aliance.

Hladovky

Za nejsilnější zážitek z vězení Yordis označuje incident z roku 2008, kdy byl znovu obviněn z odporu a odsouzen k jeden a půl roku odnětí svobody v Kombinovaném vězení Guantánamo. „Jeden po druhém mě mlátili, kopali do mě, donutili mě svléknout se do naha a v poutech mě odvlekli přes všechny cely na samotku,“ popisuje nepříjemnou událost. Za jeho vyznávání svobody slova byl nespočetněkrát bit. Yordis také zažil šikanu ze strany vedoucího věznice, když mu odmítl vydat výsledky lékařské prohlídky a zakázal mu dva týdny používat telefon. Podle Yordise, Komise pro lidská práva Organizace spojených národů zaručuje právo na 100 minut telefonických hovorů měsíčně pro politické vězně.  Kvůli porušování svých lidských práv se Yordis rozhodl pro držení hladovky. Dodnes je pro něj velmi důležité upozorňovat na nelidské podmínky v kubánských vězeních, na nedostatečnou lékařskou péči, na špatný stav vězeňské stravy nebo bezdůvodné bití vězňů a hladovky se mu při výkonu trestu jevily jako nejvhodnější způsob. Yordisovo nejdelší 22denní hladovění začalo kvůli nucenému oblékání vězeňského úboru. V dalších setrval tři až pět dní a držel je ve většině případů kvůli nekvalitní stravě ve vězení. Když se situace alespoň o trochu zlepšila, začal zase jíst. Kromě setrvání v hladovkách se Yordis podílel na boji za ochranu lidských práv vynášením informací z vězení: „Vždy je strašně důležité pokusit se dostat informace ven z vězení – na ulici k lidem, aby věděli, co se uvnitř děje. A toho jsem byl součástí.“ Yordis vysvětluje, že političtí vězni spolupracují navzájem spolu a mezi všemi vězeňskými odděleními vytvořili propracovanou komunikační síť.

Z vězení mě pustili do dalšího, většího vězení

V roce 2009 skončil jeho trest odnětí svobody, což ale popisuje se sarkasmem: „Pustili mě z vězení, ale ne na svobodu, jen jsem zaměnil vězení za další, větší vězení.“ Yordis se nadále podílel na aktivitách hnutí, na přípravách a organizaci protestů a také se věnoval novinařině. Právě jeho novinářské aktivity pak označuje za hlavní důvod jeho věčného vyslýchání a sledování. Vybavuje si například, že byl v jednom týdnu třeba i třikrát zatčen Státní bezpečností. Policie ho často zastrašuje a vyhrožuje, důvodem zadržení přitom může být podle Yordise třeba pouhá účast na protestu nebo na veřejné akci jako třeba karnevalu v Guantánamu. Už ani nepamatuje, kolikrát byl on sám vyslýchán a uvádí příklad incidentu, který popisuje jako smyšlený ze strany vládních složek: „Jednou mi přišlo předvolání k soudu, soud byl nakonec zrušen, ale od té doby nemůžu vycestovat ze své domovské oblasti, kdyby se náhodou případ znovu otevřel.“ Kromě práva na svobodu slova režim nerespektuje ani Yordisovo právo svobodného pohybu, neustále ho sledují, což je dle Yordisových slov nadmíru obtěžující. „Říkají [Státní bezpečnost], že je to naprosto normální a nazývají to ‚japonským sledováním‘. Řvou na mě věci jako: ‚jsi jenom obyčejný červ; zabiji tě, až tě dostanu‘ a další podobné výhružky,“ popisuje Yordis svůj běžný den.

Všední život oponentů režimu

Dne 23. února 2010 zemřel v nemocnici Camagüey po 51denní hladovce Orlando Zapata Tamayo[6], Yordisův kamarád. Ztráta blízkého přítele Yordise poznamenala, ještě před jeho smrtí se snažil spolu s dalšími aktivisty v rámci protestů upozornit na kritický zdravotní stav umírajícího Orlanda. Kubánské ani mezinárodní autority ale na výzvy nereagovaly. Právě naopak – protest čelil podle Yordisových slov bezohlednému útoku ze strany Státní bezpečnosti, když najely vládní auta a motorky do davu a policisté bili všechny kolem sebe. Všichni účastníci protestu skončili v zadržovacích celách. Yordis se smutkem vzpomíná: „Zavraždili Orlanda Tamaya, prakticky to uznala i OSN [Organizace spojených národů], když prohlásila, že jeho smrti šlo předejít. Nejde k tomu dodat nic jiného, než že byl zabit.“ Porušování lidských práv, svobody slova a volného pohybu jsou důvody, proč Yordis pokračuje v jejich ochraně, i když komunistický režim na Kubě proti lidskoprávním aktivistům a vládním oponentům tvrdě zakročuje. „To je prostě život všech odpůrců režimu. Všech, kteří se rozhodnou myslet jinak, než komunistická ideologie nařizuje,“ uzavírá Yordis rozhovor.

 

[1] Oficiální stránky Radia Martí: https://www.radiotelevisionmarti.com/Cuba

[2] Rafael Fonseca Ochoa byl viceprezidentem organizace „Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia”. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.refworld.org/docid/3df09ddb4.html

[3] Více informací o aktivním hnutí „Movimiento Cubano de los Jóvenes por la Democracia” ve španělském jazyce: https://palenquecubano.wordpress.com/tag/movimiento-cubano-de-jovenes-por-la-democracia/

[4] Pedro Pablo Álvarez byl odborový vůdce a tajemník „Consejo Unitario de Trabajadores Cubanos“ a v současnosti sídlí ve Španělsku: https://prnoticias.com/hemeroteca/10036915-el-cubano-pedro-alvarez-ramos-lanza-un-nuevo-blog-sobre-las-libertades-#inline-auto1611

[5] Více informací o aktivní organizaci ve španělském jazyce zde: https://palenquecubano.wordpress.com/ado-press/

 

[6] Orlando Zapata Tamayo byl bojovníkem za lidská práva na Kubě (1967-2010). Více informací o jeho smrti ve španělském jazyce zde: http://www.cubadebate.cu/opinion/2010/02/26/orlando-zapata-tamayo-la-muerte-util-de-la-contrarrevolucion/#.XV-5negzZdg