Po podepsání Charty 77 jsem měl buzerace plné zuby, a proto jsem požádal o azyl v Rakousku
Stáhnout obrázek
Olaf Hanel se narodil 21. ledna 1943 v Praze. Jeho otec, původem sudetský Němec, pracoval za druhé světové války jako úředník v továrně Kolben-Daněk a na konci dubna 1945, několik dní před osvobozením, spáchal sebevraždu. Olaf spolu se sourozenci a matkou se vzápětí odstěhovali z Prahy na Vysočinu do Světlé nad Sázavou, kde pamětník vyrůstal a navštěvoval výtvarnickou školu vedenou ak. malířem Františkem Antonínem Jelínkem. V letech 1960–1965 studoval Vysokou pedagogickou školu v Pardubicích, kde došlo k řadě významným seznámením, například s Janem Steklíkem a o něco později i s Karlem Neprašem. V té době začal také publikovat své první kresby v časopisech. Od poloviny 60. let koncipoval v okolí Světlé nad Sázavou řadu landartových akcí. V letech 1967–1971 zastával funkci ředitele Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, odkud musel po nástupu normalizace odejít. Od roku 1971 žil v Praze a navázal intenzivní spolupráci s Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu, což znamenal počátek konceptuálních akcí, a pořádal řadu tzv. vlasteneckých zájezdů. Pamětník nejprve pracoval u Armádního filmu a později ve Stavební geologii, odkud byl po podpisu prohlášení Charty 77 propuštěn. V rámci akce Asanace byl nucen odejít do zahraničí, požádal si o politický azyl v Rakousku, kam v únoru roku 1979 odcestoval. Posléze se přesunul do Kanady, kde žil a tvořil téměř dalších dvanáct let v Sherbrooku, Montrealu a Torontu. V rámci grantů a stipendií absolvoval zahraniční tvůrčí pobyt ve Skotsku a jeho drátěná díla byla vystavována v Kanadě, Spojených státech, Argentině i v evropských zemích. V roce 1991 se vrátil nazpět do Československa a téměř dvacet let pracoval jako kurátor v Českém muzeu výtvarných umění v Praze. V době natáčení žil v Lysé nad Labem (květen 2022).