Božetěch Kostelka

* 1931

  • „Na prvním skautském táboře jsem byl s brněnskými skauty v Hanušovicích. Vedoucí z brněnského oddílu tam zajistili ubytování ve škole. Kopřivná se to jmenovalo, u Hanušovic. Tamní lidé to museli opustit a byla tam jen jediná česká rodina, která se tam nějak přistěhovala. Nad Hanušovicemi byl tábor, kde byli soustředěni dezertéři z Rudé armády, byla tam posádka česká, která to tam měla hlídat, ale to se nedalo, takže někteří ti rudoarmějci utekli a toulali se po těch okolních obcích a došlo k tomu, že přepadli tu českou rodinu. Hledali líh k osvěžení a celou tu rodinu vyvraždili. Strážní jednotka je pak hledala, ale pravomoc nad nimi neměla, tak je vrátila zpátky. To byl sice skautský tábor, ale hlavně jsme chodili do okolí a poznávali tam přírodu, která byla zamořena zbraněmi. Nacházeli jsme tam věci od německých rodin – bedýnky, koše a v nich patrony do pušek, pistolí i ruční granáty. Ti starší na nás dohlíželi, abychom všechny tyto věci odevzdávali, a oni to potom dávali vojákům, kteří měli posádku v Hanušovicích.“

  • „Tam nás potom rozdělili na útvary, které fáraly do dolů, já jsem byl zařazený do útvaru, který nastoupil potom do Ostravy – a tam už jsem potom vydržel až do konce, než nás propustili do civilu. V prostoru Ostravy jsem se dostal do starých dolů na staré Slezské Ostravě, kde ta mocnost toho uhelného sloje byla 70, maximálně 80 centimetrů, takže se celou dobu pracovalo vleže a jenom s takovými velmi krátkými lopatami, protože jsme si to házeli za krk. Byla to nepříjemná práce. Zažil jsem tam takový zážitek. Dva, co byli s námi na směně, zapomněli v těžební stěně – ve fedruňku, jak se říkalo v Ostravě – nářadí, a když jsme se vraceli k výtahu, tak si vzpomněli a chtěli se vrátit. Zrazovali jsme je, že to nemá cenu, oni tam přesto šli. My jsme vyfárali, sfárala další směna a našla tam oba udušené. Nás, celou směnu, během dvou tří dnů rozstrkali do jiných dolů v Ostravě, abychom o tom nemohli vydávat svědectví. Ale dodnes nevím, jak se ty rodiny s tím vyrovnaly. Nezjistili jsme to ze Svazu PTP. To ty vojenské úřady nějak zakamuflovaly. Asi tam napsaly, že zahynul při plnění vojenských povinností.“

  • „V roce 1990 se v Brně obnovila činnost Orla. Bylo setkání s představiteli a samozřejmě si našli v záznamech i otcovo jméno. Zjistili, že otec mezitím zemřel, ale maminka zůstala bydlet v bytě od bratra, takže tam nějaký kontakt byl. Představitelé řekli, že bych tam mohl přijít pomáhat. Když jsem v roce 1991 odešel do důchodu, tak jsem na tom ústředí Orla začal pomáhat s tou administrativní prací a samozřejmě i s obnovením tělovýchovné činnosti, už ne na nářadí, protože ty veletoče a na bradlech nějaká salta, to se dalo už těžko realizovat. Víceméně byla převaha mé práce v oblasti míčových her, přípravy basketbalu nebo volejbalu. Ale potom to zůstalo na pomáhání družstvům v jednotách v přípravě mládeže v oblasti basketbalové.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 21.12.2016

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Smysl života je v tom využít, co máme od Otce na nebesích vložené

Nasazení v dolech
Nasazení v dolech
zdroj: Pamět národa - Archiv

Božetěch Kostelka se narodil 16. ledna 1931 v Brně. Dětství a mládí prožil v katolickém domě ve Vyškově, kde se odehrávala četná kulturní a spolková činnost, což ho velmi ovlivnilo. Roku 1945 se zúčastnil svého prvního skautského tábora, který byl uspořádán blízko Hanušovic. Byl při tom svědkem, jak dezertéři Rudé armády vyvraždili českou rodinu, jež tam bydlela. V roce 1949 zatkli jeho otce i staršího bratra, ke konci roku 1950 byl zařazen do pomocných technických praporů. Postupně pracoval na budování bunkrů ve Svaté Dobrotivé, poté v Dejvicích. Nakonec byl nasazen i k obtížné práci v ostravských dolech, kde zahynuli někteří jeho spolupracovníci. Aby se incident zatajil, rozptýlili vojáky z jejich směny po celé Ostravě. Po návratu z vojny pracoval v traktorové stanici ve Vyškově, kde trénoval basketbalový tým, který se mu podařilo přivést až do první ligy. Roku 1959 se oženil. V roce 1960 se s manželkou přestěhoval do Brna. Pracoval v Závodu těžkého strojírenství v Heršpicích, od roku 1970 trénoval gymnastický oddíl na Starém Brně. V roce 1991 odešel do důchodu, ale pomáhal například v obnovené činnosti Orla. V roce 1992 se stal dokonce jeho generálním sekretářem. V Orlu působí i nadále především v oblasti administrativy, přípravy míčových her a také při práci s archivními záznamy.