Marie Koukalová

"To bylo období - vzala jsem si politického vězně a stále jsme sháněli jeho zaměstnání. Měl vzdělání, všecko. Nejhorší bylo na Nymburce, že když manžel zemřel, mě s dcerou perzekvovali. Kdyby manžel žil, tak by si to nedovolili, on by si to obchodil, i když byl politický vězeň. Holka byla jedničkářka, najednou byl konec a dolehlo to na mě i na dceru. Prožila těžké situace, nemohla do školy ani jinam. Ale až když jsme zůstaly samy. Chodila jsem, prosila. 'Ne. Neexistuje. Neexistuje. Neexistuje.' To bylo těžké - StB a všecko. Už nevíte, co... Vezmete dítě: 'Pojď se mnou. Nejdeš do školy.' - 'Jak to, že nejdu do školy?' - 'Musíš se mnou na StB.' - 'A co tam budeme dělat?' -'Já tam musím něco vysvětlit.' 'Paní, proč sem jdete s dítětem - ráno v 8 hodin?' - 'A co s ní udělám? Já ji pošlu do školy a co vy tady se mnou?' - 'Tak si tady sedni' - 'Ne, Nellynka bude u mě a vy mi řekněte, co chcete? Vždyť mě přeci znáte. Víte, kde pracuju.' Já tu holku vzala s sebou na StB. Bála jsem se o ni, rozumíte. Nevíte, co bude. Odejdete a pak dítě nebude? Musíte ho mít pořád v ruce! Nejhorší období bylo, když Vlasta nebyl. Úplně nás deptali."

"Když je [Vlastimila a jeho spoluvězně] posadili do rychlíku z Moravy na Kolín a Nymburk, dostali peníze, za které si mohli koupit něco ve vlaku. S Mirkem Šťastným šli do jídelního vozu. A teď pozor - vidlička, nůž, lžíce. Příbory! A teď se dívali. Rozumíte, když deset a půl roku nic takového nemáte... Kluci byli legrační. A teď [Vlastimil] nevěděl, kde bydlí. [Předtím] bydlel v cukrovaru, [nyní] psal rodičům na Krátkou ulici, ale nevěděl, kde to je. Miloš Duchaňů, to byl také jeden z těch, kteří [byli odsouzeni v procesu], přišel o dva nebo o tři dny dříve. Chodil k vlakům a čekal, jestli Vlasta přijede, aby ho dovedl domů. Bydleli kousek od nádraží, kde měli domek. Nakonec Vlastu sehnal, Vlasta přijel. Miloš ho hned vzal domů ke svým rodičům, všichni se přivítali. Pak řekl: 'Teď půjdu s tebou k tvým rodičům. Oni to nevědí. Půjdeme spolu až do Jankovic.' Tak dobře, došli do Jankovic, do druhé části [Nymburka]. Rodiče byli doma a Vlastu přivítali. Po deseti a půl letech."