„No myslivci se tady starali o polní zvěř. Vše bylo přírodní. Všude fůru remízků. Dnes jsou velké lány. To bylo zvěře, že člověk, když šel člověk do přírody na procházku, potkal srnku, zajíce… dnes jsou velké celky. JZD to rozoraly, jsou velké lány a zvěř vidíte pouze z dálky a ve velkých skupinách. Dříve byla menší stádečka, člověk to nacházel pomalu na každém kroku, kde se ty zajíci honili. Tady bylo stádo asi pětadvaceti koroptví, ty tady přelétávaly, bylo je radost pozorovat, v zimě krmit. Dnešní JZD rozoralo ty pole a už to není ono. Buďto je pole žlutý, kde je samá řepka, nebo je lán samá kukuřice. Nebo přijde velký déšť a všechna hlína se spláchne do údolí a není z toho užitek. A pěstovalo se více domácích plodin, každý soukromník měl své políčko, aby se mohl uživit. Měli brambory, řepu si pěstovali, různé polní plodiny, další…každý si pěstoval fazole, hrách. To dneska už na vesnici nikdo nevidí. A jak to bylo s tou sousedskou pomocí, třeba i v tom zemědělství? To byl takový výměnný obchod. Tobě se urodilo hodně brambor, tak ty mně dáš dva metráky brambor, a já mám zase větší pole a urodila se mi pšenice, tak zase já ti dám dva pytle pšenice. Byly tu sady, kde pán rád pěstoval jablka, tak celou vesnici zásoboval jablky. Chodilo se na třešně pomoc sousedům trhat, někdo měl plantáž jahod, tak se chodilo pomáhat trhat jahody. Lidi byli k sobě blíž tím, že babička pekla buchtu a řekla: ‚Já mám málo mouky, mně to blbě schází‘, tak se šlo k sousedce: ‚Hele, nemáš nějaké kvasnice?‘ Tak jedna sousedka dala kvasnice, druhá že má lepší mouku, tak zase půjčila mouku. Někomu nenesly slepice, tak se šlo k dalšímu sousedovi pro vajíčka, a když já ti nemohu pomoci produkty, tak ti pomůžu třeba nasekat dříví nebo vybílit dům, záleželo na řemeslníkovi, jak se měl k dílu.“
