Ing. arch. Martin Laštovička

„Začali jsme stávkovat od 20. listopadu od rána. Ten byl takový stěžejní i v Brně, protože v Brně byly připravené pohotovostní pluky, že demonstranty zmlátí. Tehdy brněnský pan primátor tomu zabránil. Já si to dobře pamatuji, byl jsem na okraji demonstrace na Svoboďáku. Viděl jsem, jak esenbáci z pohotovostního pluku byli naštvaní, že nás nemůžou zmlátit, jak tam devastovali jejich autobus pendreky, naštvaní, že primátor jim to znemožnil. Předtím, kdy oni čekali, že vyběhnou, že nás zmlátí, ten strach se dal krájet. Byl vedle mě kamarád, spolužák, který nedokázal mluvit. On ze sebe vyrážel jen skřeky, to dokáže strach. Ten první den jsem šel na záchod a najednou si říkám: ‚To se tak rozjelo, že mě tady zavřou hned na začátku. To bude strašné, skončím se školou, kdo ví, jestli budu moct někde pracovat.‘ Něco mi tak říkalo: ‚Hele, z toho záchodu běž pryč a už se nevracej na fakultu.‘ Ale překonal jsem to a vrátil jsem se, už kvůli mé rodině, už kvůli těm studentům, s kterými jsem to začal. Chci vám říct, to je takové mé poznání, že statečnost je o překonání strachu.“

„Pokrytectví ve společnosti bylo strašné v tom, že jí vadil jiný názor. Vadil jí jiný názor i u dětí. To znamená, že když babička chtěla, abychom chodili do náboženství, tak škole to vadilo. Dokonce jsem jeden čas ministroval tady u Matky Boží, ale komunisti si pozvali mého tátu, který teda není věřící, a tlačili na něj, ať přestanu ministrovat v kostele. Může devítiletý kluk v kostele, když tam pomáhá knězi, ohrozit komunistický režim? To je postavené na hlavu, ale tyto drobnosti jim vadily, lidem kvůli tomu vyhrožovali. Jim vadilo, když jste chodil do náboženství. Ve třídě se znevažovala víra, v občanské nauce byly protináboženské testy, potom bylo vyprávění paní učitelky – to si stoupli všichni, kdo chodili do náboženství, bylo to třeba čtyři, pět lidí z celé třídy, ti stáli a soudružka učitelka jim vysvětlovala, jak je to špatné, jak mají špatné názory. To mohlo ohrozit socialismus tady u nás? To je úplně postavené na hlavu. To bylo zřízení, které samozřejmě bojovalo s takovými věcmi a samozřejmě jim vadil jakýkoliv jiný názor, který se neslučoval s vedoucí úlohou komunistické strany, byl potírán, byl znevažován a lidi za to byli pronásledovaní.“