Ing. Alois Láznička
* 1936
-
-
„Byl jsem Mongolskem nadšený, práce mě bavila, i když jsme dělali i v sobotu. Dělal jsem vedoucího technika přes výstavbu lepidlárny. Náš podnik ZPS řídil výstavbu technologie lepidlárny, zajišťoval velkou část dodávek strojních zařízení. Moje povinnost byla uvést je do provozu. Měl jsem tam lidi z Adamova, kteří dělali míchačky, byli tam třeba lidé z Milevska, kteří dělali vzduchotechniku. A byli tam i stavaři, kteří stavěli budovu. Byla tam tenkrát se mnou manželka, ale potřeboval jsem udělat nějakou zábavu i pro kluky, mé spolupracovníky, aby pořád nechlastali. Byly tam k tomu sklony. A tak jsem pro kamarády zajistil třeba výlet do Gobi. Letěli jsme tam. Mohli jsme také rybařit. Bylo to moc prima. Je spousta věcí, které by se daly k tomu povyprávět. Všechno nebylo stoprocentní. Třeba moji chlapci někdy dělali lumpárny, které se musely řešit.“
-
„Němečtí vojáci u nás pekli chleba ze strejdovy mouky. Potřebovali se zásobit. Upekli chleba, ale ještě než v noci odjeli, tak mu mouku vrátili. Zásoba jim asi přišla později, než potřebovali chleba upéct. A ráno už tam byli Rusové – sovětská armáda. Ve Zlíně byli Rumuni, u nás Rusové. Nepřijeli v tancích, ale v náklaďácích a obrněných vozech. Strejda, který si dělal svoje černé pivo, mi řekl, abych dal jednomu ruskému vojákovi basu těch piv. Byl to mladý vojáček, pomáhal jsem mu s tím. Jenomže Rusové měli naspěch. Všichni ostatní už byli na náklaďácích, jenom on chyběl. Najednou se objevil takový kulhavý ruský důstojník s čakanem, vojáček piva upustil a utíkal k náklaďáku. Důstojník ho tloukl, dokud nevylezl na korbu.“
-
„Tatínkovi se podařilo spolu se sousedy koupit prasátko. Zabíjet prase ale tenkrát nebylo povoleno. Vzpomněl jsem si, jak to bylo u strýce na venkově. Ten choval vždycky dvě prasata, jedno přiznal a druhé jsme zbaštili nějak tajně. A tatínek s přáteli si tenkrát prasátko zajistil v Hostišové a plánovali zabijačku. Já se to ale dozvěděl, běhal jsem po Letné, vyskakoval a vykřikoval, že budeme dělat jitrničky. Otec mě honil, a až mě dohonil, tak mě seřezal. To byl první výprask od táty. Mluvil jsem moc nahlas o věcech, které byly tajné. Bylo to v roce 1944 anebo v roce 1943.“
-
Celé nahrávky
-
Zlín, 18.10.2018
(audio)
délka:
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
For me the biggest punishment was the ban on entering the gym
Alois Laznicka was born on March 29, 1936 in Zlin. The father worked as a turner at Bata. He experienced the end of the Second World War in Koněšín in the Highlands, where the family resorted for fear of bombing Zlín. His father was a Sokol instructor and in 1948 he led an expedition of Zlín gymnasts to the Sokol Meeting. Even little small Alois trained at Strahov, who from his early childhood excelled in sports. He did gymnastics, and successfully competed in athletics and skiing. After his knee injury he started to practice orienteering, which was just beginning in Czechoslovakia. The Zlín section was one of its pioneers. He has been a representative in this sport for ten years. In 1960 he helped the Czechoslovak team to win a medal at international races in Bulgaria. He started at the first World Cup in Finland. He graduated from the Technical University, specializing in shoemaking machines. He worked in Zlín Precision Engineering Works. In 1966 he joined the Communist Party, during checks after 1968 was expelled from the party. After leaving he also trained the national youth team. In the 1980s he built a large-scale shoe glue factory in Mongolia. He helped modernize factories in Poland, Siberia or Algeria. At the age of eighty-eight he won a gold medal at the World Orienteering Championship. He was an active member of the Baťa School of Labor Graduates Club and promoted shoe craft.
