„Stalo se to 21. listopadu. Už čtyři měsíce se protestovalo a žili jsme v neustálém napětí – nic se neměnilo a chtěli jsme něco udělat. Nakonec mě chytil příslušník OMON, snažil jsem se z toho sevření vymanit, ale on mě sevřel ještě silněji a pak k němu přiběhli ještě další tři. Chytili mě - jeden za nohy, dva za ruce - a nesli mě do autobusu. V tu chvíli pro mě bylo hrozné vědomí, že se to děje před očima mého dítěte a ženy. Pro mě to byl šok, protože ostatní jenom chytali za ruce a klidně je odváděli. V mém případě se nedalo neodporovat. Začal jsem sebou cukat, spadly mi boty. Protože to bylo v našem obvodu, mnozí mě poznali. Věděli, že jsem jejich lékař. V tu chvíli začal dav útočit na pořádkovou policii, která mě odnášela. A příslušníci OMON dokonce zpomalili. Položili mě na zem. Už jsem si myslel, že mě teď pustí. Dav se dal do pohybu a bylo vidět, že příslušníci začínají být neklidní. Lidé se snažili házet jim pod nohy petardy. Není mi jasné, proč házeli petardy, dokonce mě to ohlušilo. Pokusil jsem se vyprostit, a tak mě jeden "omonovec" popadl zezadu a stiskl mi krk, takže jsem nemohl dýchat. V této poloze mě odtáhli do autobusu. Tam do mě začali rýt, co tady dělám, bili mě, zkroutili mi ruce.“
„Protesty a současnost… Svoji roli v tom sehrály moderní hromadné sdělovací prostředky. Mnohé teď závisí na internetu, messengeru, sociálních sítích. Díky nim se ve společnosti posílilo povědomí o tom, co se děje. Právě díky těmto moderním sdělovacím prostředkům jsme něčeho dosáhli. Babariko, Cepkalo a další se dostali do povědomí širšího okruhu lidí rychleji, než kdyby se na tom podílela tradiční masmédia, protože ta už jsou dlouho podřízena současné vládě. Prostřednictvím tradičních masmédií nebylo možné oslovit širší okruh lidí. Nyní, díky moderním hromadným sdělovacím prostředkům, došlo k prudkému skoku a začali jsme cítit, že opozice ve skutečnosti není opozicí. U moci jsou uzurpátoři a většina lidí je proti nim. Většina je pro změnu vlády. Proto jsme si uvědomili, že opozice neexistuje a ti, kteří jsou u moci, tvoří menšinu. Jsou v menšině a musí odejít. Musí ustoupit vůli národa.“
„Všechno – hospodářství, politika – závisí na jedné skupině lidí. Odpověď je banální – musíme najít vhodné poctivé a obětavé lidi, kteří mohou položit základy pro formování nového národa. Ti Bělorusové, kteří se nyní projevili, se teprve teď začínají formovat jako národ. Po rozpadu SSSR si byli Bělorusové navzájem cizí. Prostě žili na stejném území, ale každý se staral jen o sebe. Právě to se nyní začalo měnit díky tomu, že jsme se semkli a začali spolu komunikovat. Teprve teď se začíná formovat nějaký národ, nějaký názor. Teď jde hlavně o to, aby někdo tento národ postrčil a nasměroval, aby se vše vyvíjelo správným směrem. Pak se dotáhnou do konce i další sféry – hospodářství atd. Teprve po letech se začneme navzájem respektovat a mít rádi. Uplynou roky, než se zformuje jakýsi běloruský národ. Protože teď je to teprve začátek. Vyžaduje to ještě hodně práce a správného nasměrování.“
Gleb Michajlovič Leoněnko se narodil 19. dubna 1990 ve městě Mаzyr v Homelské oblasti na jihu Běloruska. Od narození vlastní „průkaz černobylské oběti“, neboť Mazyr se nachází na řece Pripjať, v zóně radioaktivního zamoření po černobylské havárii. Rodiče plánovali mít mnoho dětí, ale matka měla vážné obavy, že se mohou narodit děti se zdravotními problémy. Matka Diana Nikolajevna Leoněnko pracuje jako vychovatelka v mateřské škole. Otec Michail Viktorovič Leoněnko je podnikatel. Bratr Daniil se narodil v roce 2002. Gleb studoval na Grodněnské státní lékařské univerzitě, poté přestoupil na Minskou lékařskou univerzitu, kterou dokončil v roce 2014. Oženil se se Sabinou Musajevou, rodačkou z Minsku. Povinná roční stáž pro absolventy a praxe probíhala na poliklinice v Minsku. Tam nakonec pracoval jako praktický lékař až do nucené emigrace. Pod vlivem své manželky se začal více zajímat o politiku. V květnu 2020 absolvoval školení v organizaci Honest people, aby se mohl stát nezávislým pozorovatelem. Účastnil se protestů proti falšování výsledků prezidentských voleb. Na protestní akci u nákupního centra byl dne 21. listopadu 2020 příslušníkem speciální pořádkové jednotky OMON zatčen, zbit a převezen záchrannou službou do nemocnice. Následně Gleb kontaktoval program MEDEVAC. V březnu 2021 odjel s manželkou a dcerou Emilií do České republiky.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
