Jiří Nosek

* 1933

  • „Oni zkrátka mysleli, protože já jsem potom, když už jsem toho teda taky měl úplně plný zuby a říkal jsem, tak to teda nejde dál. Tak jsem říkal: ‚Podívejte se, dostatečný počet týdnů tady na mě… se ptáte na věci, o kterých nic nevím. Když mi nevěříte, když vám lžu…‘ tak to jsem svému vyšetřovateli… Streissbier se jmenoval. Tak tomu jsem řekl: ‚Tak tím končím. A už ze mě nedostanete slovo.‘ Oni si mysleli, že si dělám srandu, jenomže já jsem prakticky měsíc neotevřel pusu. Já jsem s nima, vydržel jsem to, já jsem s nimi zkrátka nepromluvil. A oni teďka mysleli, že zkrátka už mi to jde na hlavu všechno, že už blbnu z toho…“

  • „A tuhleten dědeček ke mně přešel. Teď já se dívám a říkám si, kdo to je, kdo to je. A až na mě promluvil, podle hlasu, tak jsem říkal: ‚Prosím vás, můžu se vás zeptat, nedělal jste svoji službu jako dozorce ve věznici?‘ A on říká: ‚No to víte, že jo, proto za váma jdu.‘ Přišel za mnou, pěkně jsme si popovídali a jemu se ulevilo, protože on přišel a říkal: ‚Víte, mě to tížilo strašně, protože jsem viděl, jak dostáváte na frak, záhul, a nevíte ani, o co jde. Mně vás bylo líto. A proto teď za vámi jdu, jestli jsem vám nějak ublížil, slovem nebo… (a to byl opravdu dozorce, strašně hodnej pán jinak), tak prosím vás mi to odpusťte.‘ Já jsem se smál a říkám: ‚Vážený pane, já už jsem vám všem dávno odpustil.‘“

  • „Teďka najednou přišla taková ta invaze z Jihlavy, že zkrátka potřebují okamžitě ze dne na den uvolnit školu. Tak my jsme ráno, místo do školy, tak jsme šli tam k sousedům. Tam nebylo nic. Tam byla prázdná… nebo teda obytné prostory. Tak jsme si vzali, oni tam na dvoře, to byl hospodářský objekt, tak na dvoře zrovna měli vyrovnaný bedýnky na brambory, jak se do toho dávaly brambory. Tak každej jsme si bafl jednu bedýnku, na jednu jsme si sedli, druhou jsme měli na klíně, tamhle aktovku vedle sebe a už bylo vyučování.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Byt pamětníka, Březinova 65 Jihlava, 23.04.2015

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Víra je alfou a omegou mého života

Na vojně
Na vojně
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Nosek se narodil 1. prosince 1933 v Urbanově na Vysočině v nábožensky založené rodině. Měl šest sourozenců, jeho otec byl hudebník, hrál v kostele na varhany. Rodina měla malé hospodářství. Válku prožil v Urbanově, kde byla místní škola zabrána pro potřeby Hitlerjugend. Do měšťanky chodil v Telči; byl svědkem přesunů vojáků na konci války. Po válce Jiří Nosek úspěšně složil přijímací zkoušky na gymnázium, ale kvůli katolické víře své rodiny nebyl přijat a musel studovat sociálně-zdravotní školu. Ze stejných důvodů byl po maturitě v roce 1953 poslán na vojnu k Pomocným technickým praporům. Díky zdravotnickému vzdělání zde mohl vyučovat první pomoc; kvůli maďarským událostem a pohotovosti na hranicích nakonec zůstal na vojně tři roky. Po návratu dostal umístěnku do Státní psychiatrické léčebny v Jihlavě. Zde se seznámil se svou budoucí manželkou, která v léčebně pracovala jako ambulantní sestra. Kvůli akcím, které pořádal se svými katolickými přáteli, byl zatčen a uvězněn na sedm měsíců. Nesměl se vrátit do Jihlavy a na dvanáct let odešli s manželkou do Ostravy, kde napřed fáral v dolech, ale později se stal vychovatelem na učilišti. Když se směli vrátit do Jihlavy, vrátil se Jiří Nosek i k práci v psychiatrické léčebně, kde zůstal až do odchodu do důchodu.