„Maminka byla tehdy nemocná. Po náspu chodili esasáci, nebo co to tehdy bylo, měli pásku na rameni a křičeli: ‚Schnell‘. Že asi mají spěchat do síně. Vyvedli je na silnici a tam sedli do auta a už jsme je neviděli. Vůbec nikdo nevěděl, kde jsou, nic. Až potom je našel děda ze Žampachu v Polsku.“
„To bylo rychle. V jednom týdnu nám přišlo, že se máme nachystat, vzít si nejnutnější věci a že rodinu odveze na vlak auto. Za námi přijel strýc z Žampachu a nás děti naložil do vozu s nějakou almarou a jeli jsme přes Janoušov k nim. Na naše přišli Rumuni (Němci z Rumunska).“
„Z vrchu naskákali partyzáni a babička jim dala mléko a chleba. Od zdola šli zase esesáci s psama. Na vrchu bydlelo pět dětí, tak jedno z nich, Franta, zahrál na harmoniku, že ze spodu jdou Němci. Tam to bylo hrozný. Kdyby tam přišli na partyzány, tak nás postříleli.“
„Maminka jim říkala, že statek jim dá jedině přes svou mrtvolu, protože jednou už ho pozbyli a teď to mělo být podruhé. U nás to bylo hrozné. Specializovali se na nás a dávali nám dodávky až do čerta. Neměli jsme ani na jídlo. Vajíčka jsme nesměli. Zkrátka to byl binec. Byli to vesnický lidi, co k nám chodili. Prý kam dáváme mléko. Bylo to pro nás hrozné.“
Jarmila Pospíšilová se narodila 12. ledna 1936 v Olšanech na Šumpersku jako nejstarší ze tří dětí rodičům Janovi a Jarmile Valouchovým. Rodina vlastnila hospodářství stojící v centru obce, k němuž náleželo 10 hektarů polností a 10 hektarů lesa. Na podzim roku 1943 německé úřady jejich hospodářství zkonfiskovaly a přidělily na něj německé přesídlence odněkud z oblasti Rumunska. Rodiče pak odvezli do pracovního tábora u zámku Fürstenstein (polsky Ksiąz) stojící na dohled od města Waldenburg (polsky Wałbrzych). O jejich propuštění se zasloužil otcův strýc P. Jindřich Valouch. Od věřících shromáždil částku, kterou použil k jejich vyplacení. V únoru 1944 se tak rodiče vrátili za svými dětmi. Až do konce druhé světové války pak bydleli v horách na samotě Na Žampachu (Hostice). V tamních lesích se pohybovali partyzáni, které rodina zásobovala potravinami. Po válce se vrátili na hospodářství v Olšanech. Později během kolektivizace vytrvale odmítali vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Jarmilu za to rok před ukončením studia vyloučili z lnářské školy. V roce 1954 rodiče na několik hodin zavřeli v budově národního výboru a propustili je až po podpisu vstupu do družstva, což údajně udělali jako poslední v obci. V únoru 1959 se Jarmila vdala za Jiřího Pospíšila. V roce 1968 se s manželem a jejich čtyřmi dětmi přestěhovali do Rudy nad Moravou, kde bydleli i v roce 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
