Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Michaela Šechtlová (* 1952)

• narozena 17. března 1952 v Praze

• z fotografické rodiny – ateliér Šechtl & Voseček

• rodinný fotografický archiv zčásti zničen

• ateliér združstevněn, otec pamětnice v 50. letech uvězněn

• rodina pronásledována StB

• vystudovala grafiku a ilustraci na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze

Pradědeček zakladatel

Rodinnou tradici založil fotografický nadšenec a průkopník Ignác Šechtl, který si v roce 1876 založil v Táboře fotografickou živnost. Spolu s přítelem Vosečkem, kterého sám naučil řemeslu, pak provozovali firmu Šechtl & Voseček. Jeho syn, Josef Jindřich Šechtl, v otcově činnosti pokračoval a vybudoval si v Táboře velký ateliér. Ve fotografování pokračoval i Ignácův vnuk Josef, který spolu s manželkou Marií převzal ateliér po otci. V roce 1952 se jim narodila dcera Marie.

Osud archivu

Dlouholetá činnost přinesla rodině cenný archiv fotografií, který se po nástupu komunistů ukázal jako nepohodlný. Byl proto v padesátých letech zničen. „Jednoho dne přišli a řekli, že potřebují nutně tu dlouhou chodbu vymalovat. Oni předtím tátu na rok zavřeli, takže si nikdo netroufl jim oponovat. Naložili ten archiv a našim řekli, že ho odvezli do Železného Brodu a že z těch skleněných destiček budou dělat zrcátka.“ S tajnou policií měla rodina problémy ale i potom. V šedesátých letech chodili za babičkou pamětnice, která jim na naléhání dala kinofilmy z osvobození v roce 1945. „Tak dlouho do ní hučeli, až jim dala dvě stě negativů, po kterých se úplně slehla zem.“

Z podniku do družstva

Po nástupu komunistů byla rodina nucena přeměnit svůj ateliér na fotografické družstvo, aby měla přístup k fotografickému materiálu. Kvalita vznikajících fotografií však šla rychle dolů. „Dostávali nařízeno, koho smí vzít nového, a koho ne.“ Matka musela odejít, neboť nebylo vhodné, aby to byl rodinný podnik. Otec byl na rok zavřený a po návratu nesměl svůj ateliér dál vést. Z touhy tvořit kvalitní fotografie se podařilo po dlouhém snažení matce vstoupit do Svazu výtvarníků. „Nejdřív se to povedlo mamince, ta měla přece jen lepší kádrový posudek než táta s otcem živnostníkem.“ Manžel ji v roce 1967 následoval, díky čemuž si pak mohli založit společný nový ateliér v Praze a pracovat nezávisle. „Vybavení, ateliér, aparáty, zvětšováky, všechno pochopitelně zůstalo v družstvu, takže se na to znova šetřilo.“

Čtvrtá generace

Marie Michaela Šechtlová podědila výtvarné sklony svých předků, před fotografií však dala přednost grafice. Vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze a posléze pokračovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Zabývá se především technikami leptu a mezzotinty. Žije v Táboře.