Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Milan Ševčík (* 1936)

• narozen 2. března 1936 v Pustkovci

• roku 1939 rodina byla nucena přestěhovat se do Staré Bělé v tehdejším protektorátu

• otec Emil Ševčík v roce 1945 krátce vězněn gestapem

• absolvoval Pedagogickou školu pro učitele národních škol v Ostravě

• po vojně učitel a tajemník OV ČSM

• v letech 1959-1972 pracoval v Českém rozhlase Ostrava

• v roce 1973 pracoval na dole Jan Šverma.

• v letech 1973-1997 učil na zvláštních školách v Hrabůvce, Zábřehu, Moravské Ostravě a ve Vítkovicích

Milan Ševčík se narodil 2. března 1936 v Pustkovci (dnes součást Ostravy). Jeho tatínek Emil (nar. 1909) pracoval jako úředník spotřebního družstva Budoucnost a později vedoucí prodejny, maminka Vlasta (nar. 1909) byla vyučená švadlena a zůstávala v domácnosti. Po německé okupaci se rodina musela přestěhovat do Staré Bělé, která se již nacházela na území protektorátu. Protože stěhování nestihli do 15. března 1939, byl malý Milan veden nejprve jako Němec, až později se rodině podařilo prokázat, že má českou národnost.

Druhá světová válka

K počátku války se váže i jedna z nejstarších Milanových vzpomínek. „Byly mně tři roky a jednou jsem se probudil a teď tam stál takovej voják, pak jsem zjistil, že to byli ti polní četníci, a musel být strašně vysoký, protože se vždycky musel ohnout, když procházel dveřma a ještě ta puška s bajonetem… Najednou jsem slyšel: ‚Flinty, flinty.‘ Jako zbraně. Jsem se probudil a říkám: ‚Já mám flintu.‘ Tak on šel a já jsem šel s ním do pokoje a tam jsem mu ukázal svoji flintu. Ve Staré Bělé byla pouť a tam mně koupili špuntovku...“

Koncem roku 1939 se Ševčíkovým narodila dvojčata Vlasta a Věra. V roce 1942 začal Milan chodit ve Staré Bělé do školy. Válka se podepsala i na životech jeho nejbližších kamarádů. „Já jsem seděl s kamarádem Luďkem a jednou nepřišel do školy, tak jsem se po něm sháněl a kluci mně jenom ukázali přes okno a tam kolem jejich domu bylo plno vojska. Teta tam přivezla partyzána, na to se přišlo a dvě rodiny ztratily oba rodiče.“

Odbojová činnost rodiny

Do odbojové činnosti se, byť nevědomky, zapojil i malý Milan. V roce 1943 se k Ševčíkovým do bytu přistěhoval František Tobola z Bílé, který byl totálně nasazen do Vítkovických železáren. Rodina Ševčíkových pak k Tobolovým do Beskyd jezdila, častěji ale jezdíval Milan sám.  „To mě tatínek zavezl na kole do Paskova, tam mě posadil na vlak, v Bílé mě už čekali Tobolovi a pak jsme šli do kopečka k nim domů. Měl jsem vždycky takový námořnický kabátek. Až potom mně maminka vysvětlila, proč to bylo. Ukázala mi, jak ta podšívka tady kolikrát byla páraná a zašívaná, a já jsem nevěděl, že pod tou podšívkou byly zprávy pro partyzány.“

Milanův otec, v té době vedoucí prodejny, spolu se dvěma společníky během války pomáhal finančně i materiálně rodinám zatčených. Oba společníci brzy skončili v koncentrácích. V únoru 1945 si přišlo gestapo i pro Emila Ševčíka a Františka Tobolu.

Konec války

Oba se ale po krutých výsleších vrátili domů ještě před osvobozením. Konec války sledoval zvídavý Milan z výškovického kopce. „Tři dny jsem tam chodil a viděl jsem nálety a letecké boje, jak lítali piloti, ruští a němečtí. Nejdříve nad Krásným Polem, Třebovicemi, Svinovem… No a čtvrtý den už jsme seděli ve sklepech my.“

Po válce

Stará Bělá byla osvobozena hladce během jedné noci prvního května 1945. Po válce Milan začal chodit poprvé do české školy a rád vzpomíná na hodiny s panem řídícím Sýkorou, které v něm probudily zájem o českou historii. „A když jsme potom usedli ve třídě do lavic, tak to bylo tak krásné… Když nám pan řídící začal vyprávět o Libuši, Šemíkovi, o našich dějinách, do té doby jsme nic takového neslyšeli, jen o Hitlerovi a jeho vítězném tažení…“

Po prázdninách se Ševčíkovi přestěhovali do Třebovic, kde dostal tatínek práci v družstvu Budoucnost.

Vzdělání a zaměstnání

Později Milan nastoupil do primy gymnázia ve Svinově, ale po reorganizaci školství po roce 1948 se musel vrátit na národní školu. Po ní absolvoval střední školu a Pedagogickou školu pro učitele národních škol v Ostravě. Po návratu z vojny učil na OSŠ v Třebovicích, byl tajemníkem OV ČSM  a v letech 1959–1972 pracoval v Českém rozhlase Ostrava v Krajském vysílání pro děti.[1] Po roční epizodě na dole Jan Šverma působil jako učitel na zvláštních školách v Hrabůvce, Zábřehu, Moravské Ostravě a ve Vítkovicích. Od roku 1997 je v důchodu.

Po stopách Komenského

Kromě práce v rozhlase Milan Ševčík přispíval a přispívá do řady regionálních periodik a publikací, zejména články o historii a současnosti Ostravska. Absolvoval také trojdílnou novinářskou cestu po stopách Jana Amose Komenského, během které navštívil Německo, Holandsko, Švédsko, Polsko, Slovensko a Maďarsko. Po návratu využil nasbírané materiály při řadě besed, výstav a reportáží.

[1] Ze záznamů v Archivu bezpečnostních složek vyplývá, že v roce 1971 s Milanem Ševčíkem navázala spolupráci StB. Pamětník zatím neměl možnost se k této informaci vyjádřit.