Čestmír Šikola ml.

„Životní krédo? Zjistil jsem, že jsem vázaný na Malou Skálu. V době kolem dvaceti let, kdy jsem také uvažoval o emigraci, představa, že se sem nebudu už moct vrátit, byla taková, že jsem se rozhodl mít tady rodinu. Bylo mi jasný, že nemůžu dělat žádnou kariéru. Upnul jsem se na práci a nevadí mi ani manuální práce.“

„Němci budou přitvrzovat a přitvrzovat. Že tu Němci zavedou takový teror, to nikdo nepředpokládal. Z mezinárodního hlediska to určitě pomohlo. Pomohlo to Československé republice, podpořilo to odboj i v dalších zemích. Myslím si, že by parašutisti, kdyby věděli, co se stane, tak by do toho šli znovu. Znevažování odboje tady bylo dost uměle vykonstruované, západní odboj byl bagatelizován, mluvilo se o východním. Když to srovnáme, tak tady těch skupin z Východu moc nebylo a bylo to těsně před postupující Rudou armádou, kde shazovali jednotky, které měly přebírat moc a organizovat Národní výbory. Nešlo o zpravodajskou činnost.“

„Četly se protistátní básničky, dneska mi není jasné, jestli to (komunisté – StB) věděli, protože s námi chodili i kluci, kteří dělali v Minkovicích bachaře, aspoň o jednom to vím. To, co se tam četlo, bylo na zavření. Bylo to čtyřicet, padesát lidí, někdy jsme některé i neznali. Přišlo se v sobotu večer a v neděli ráno Slavoj vylezl na kulečník a četl básničky Frantovi. Většina byla na ,O zlatou mříž‘ (tehdejší literární soutěž, pozn. red.).“

„Byli v písemném styku. Tuším, že ten Franta Bartošů žil ve Vídni, takže jednou se jim podařilo vycestovat s Čedokem a sešli se ve Vídni. Samozřejmě StB věděla o té korespondenci a svědčí o tom, že v osmdesátých letech (snad 1986) za otcem přijeli a kromě jiného zjišťovali, co ta strana národně socialistická v exilu. Otec ani nevěděl, že nějaká národně socialistická strana v exilu existuje. Ale Tonda Bartošů v ní byl. (…)“