Antonín Stáně

* 1944

  • „Nám, tedy této charitě, této nadaci, se daří fungovat [jako] jakási křižovatka pro setkávání různých generací, lidí různých osudů, kteří – ať už dříve nebo později – přišli do Británie z Čech a Moravy a taky ze Slovenska, protože my jsme byli vychováni jako Čechoslováci a stále fungujeme v symbióze se slovenskými přáteli.“

  • „Je to taková dvousečná zbraň, protože člověk cítí, že v porovnání s tímhle slavným předkem toho dokázal v životě velice málo. To je jedna věc, ovšem na druhé straně, s tím se člověk musí samozřejmě smířit, každý máme svoje možnosti a každej děláme to, co nejlepšího dokážeme. To byla jedna věc, ta věc, že si člověk myslí: ‚Měl bych dělat více.‘ Na druhý straně to byla dobrá morální vzpruha, byl to takovej závazek.“

  • „Starej známej z předválečného Říma se stal italským velvyslancem v Praze a dozvěděl se o tom, že tam otec je, tak poslal šoféra s vizitkou a s přáním, jestli by ho otec někdy navštívil. Ten šofér samozřejmě byl pracovník Státní bezpečnosti, takže další týden otec dostal předvolání do Bartolomějský.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Orpington (Velká Británie), 04.10.2012

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk cítí, že v porovnání s tímhle slavným předkem toho dokázal v životě velice málo

IMG_0005.jpg (historic)
Antonín Stáně
zdroj: Archiv Vojtěcha Homolky

Antonín Stáně se narodil 16. listopadu 1944 v Praze. Jeho rodiči byli Vojtěch Stáně a Ludmila Stáňová, rozená Svojsíková. Jeho maminka se narodila v roce 1910 jako nejstarší dítě profesora Antonína Benjamina Svojsíka, zakladatele českého skautingu, a Julie Svojsíkové, rozené Stránské. Jeho otec, syn Antonína Stáněho a jeho manželky Hany, byl diplomat, který po II. světové válce působil tři roky na československém velvyslanectví ve Vídni. Své rané dětství tedy Antonín Stáně prožil v Rakousku. Ludmila Stáňová byla dlouho ženou v domácnosti, až po roce 1948, kdy byl její manžel propuštěn ze zaměstnání, se naučila psát na stroji a začala pracovat jako písařka. V roce 1959 přešel Antonín Stáně na střední školu. Po maturitě začal studovat na stavební fakultě, kterou úspěšně absolvoval v roce 1968. Po státnicích odjel na léto do Anglie, kde byl později přijat k postgraduálnímu studiu na Londýnské univerzitě. Po ukončení postgraduálního studia se rozhodl, že zůstane v Anglii. Následně pracoval na stavbě londýnského Národního divadla. V průběhu své další kariéry se věnoval zejména statice stavebních konstrukcí. V roce 1972 se oženil s českou emigrantkou. Narodily se jim tři děti, dva synové a dcera. V 90. letech se inženýr Stáně stal vedoucím pražské pobočky jedné britské soukromé projekční firmy. Po jejím zániku v období hospodářské krize ukončil svoji činnost v oboru stavebnictví, projektování a investic. Vrátil se do Londýna, kde se hlavní náplní jeho dnů stala práce pro londýnskou krajanskou nadaci Velehrad.