Jaroslav Vašek

„Do transportu vybrali, já mezi nimi taky byl. Šli jsme potom a už cestou jsme se dozvěděli, že jdeme někam, kde nás budou střílet nebo co. Opravdu jsme šli lesy, dědinami. Šli jsme tři dny. Odpočívali jsme v kruhu, oni nás obestoupili a my jsme museli být pohromadě. V lese nebo na pasece jsme se museli shluknout, aby na nás bylo vidět. Tak jsme pak přišli k lesu a řekli nám, že kdo chce, ať jde k hospodářům na práci. Kdo mohl dělat? Sotva jsme chodili. Přišel kápo a tlumočil dvěma nebo třemi jazyky, že je konec války. Tak ať každý jde, kam chce. Jenže člověk nevěděl, jestli je to pravda. Najednou se všichni esesáci ztratili. Ani kápa jsem už neviděl. Co teď? Tak jsme tam seděli. Přišel ke mně jeden, byl od Uherského Hradiště. Tak jsme se bavili, kam půjdeme. Zavšivení jsme byli, tak kam jsme mohli jít? Tak jsme se pustili na východ. Řekl jsem, že musíme jít na východ, protože vím, kde bylo východní slunko, když jsem byl doma. Takže musíme jít tam.“

„Do toho koncentráku jsem se museli svléknout a jít do sprchy. Šli jsme potom, dali nám šaty. Neměřili, někdo to měl malé, někdo velké, tak jsme si je vyměnili. Bylo tam hodně lidí. Němci, Maďaři, Slováci, Češi... Tam bylo strašně moc cizích řečí, tak jsme se nedomluvili. Byli jsme v takovém lágru. Na lůžku jsme byli po dvou. Nad sebou jsme byli. Taková dlouhá místnost to byla, bez oken, jen s větracími otvory. Ven jsme šli jen na apel. Všichni jsme museli nastoupit a oni volali po číslech. Kdo tam nebyl, museli jsme čekat, až se objeví. Když se objevil, tak ho zastřelili. Před námi, abychom věděli, že to nemáme dělat. Potom každý dostal kousek chleba. To bylo tak na jedenkrát. A pak polévku, trochu brambor v ní bylo. To bylo všechno. Já jsem byl mladý, tak jsem to trošku snášel, protože jsem ještě chodil škrábat do kuchyně brambory a tam jsme vždy něco dostali. Ale ti, co nechodili, strašně zeslábli. Ten apel byl do kopce, a když někdo šel, nemohl, tak mu ‚pomohli‘ obušky. Když nevstal, tak ho zastřelili. A to na nás strašně působilo, já jsem to nikdy neviděl, takové zacházení.“