„Mezi třiceti či čtyřiceti lidmi u zdi bylo asi deset žen a dívek. Když jedna z nich viděla, co dělali mužům, jak je brutálně bili, dostala hysterický záchvat. Velmi nepřirozeně působilo to, že čas od času k 'omonovcům', kteří na dvoře mlátili lidi, přicházely dívky, příslušnice milice, a příjemně si s nimi povídaly, jako by se nic nedělo. Skoro to vypadalo, jako by to byla taková norma, když bijí lidi až do masa. Člověk si to nedokáže srovnat v hlavě. V noci zadrženým ženám dovolili sednout si na obrubník. Zakázali jim dívat se směrem k 'omonovcům'. Jedna žena se podívala na milicionářky, které si vyšly zakouřit, a 'omonovec' jí řekl: ‚Co čumíš, kurvo! Hned se s tebou vypořádají!‘“
„Na dvoře všechno řídil OMON. Bylo tam několik desítek lidí, které zadrželi předcházející den a v noci. Zkroutili nám ruce za záda, postavili nás k plotu a vzali nám věci. Začali po mně vyžadovat heslo k telefonu. Odmítl jsem jim ho říci a na to oni hned zareagovali bitím. Odvedli mě do jiné části dvora, za autobus, hodili mě na asfalt, přitlačili mi koleno k zemi a řekli: 'Teď budeš žrát hlínu a nakonec to vyklopíš. Je to jen otázka času.' Pochopil jsem, že to nedokážu vydržet a heslo jsem jim řekl. Vrátili mě k plotu a začali se hrabat v telefonu. Ptali se, kdo je můj koordinátor. A jestli snad nežiju normálně. ‚Chtěl jsi změny – budeš mít změny,‘ říkali. Slibovali, že mi nechají tři procenta zdraví. Hrozili mi dlouhými roky ve vězení.“
„Nezávislé pozorovatele do volební místnosti nepustili. Stál jsem venku u okna a počítal lidi, kteří procházeli chodbou volit. Vyšla ke mně ředitelka školy a obvinila mě ze sledování. Voliči si údajně stěžují. Já jsem ale nic neporušoval, tak jsem zůstal, kde jsem byl. Ona se vrátila s příslušníkem milice. Odvolávala se na rozhodnutí KGB, podle něhož je území školy objektem se zvláštním režimem, a ze své moci úřední mě vykázala za školní plot. Skončilo to tím, že jsem si došel pro dalekohled a sledovali jsme chodbu stejným oknem pomocí dalekohledu. Napsali jsme novinářům z 'Rádia Svoboda' (Svobodná Evropa), ti přijeli a natočili reportáž o tom, jak probíhá nezávislé pozorování. Tato reportáž s dalekohledem se dostala na kanál 'Navalny LIVE'.“
Vitalij se narodil roku 1994 v Minsku v Běloruské republice. Maminka, narozená v roce 1976 - vystudovaná učitelka, pracuje jako vedoucí v továrně. Otec, narozen roku 1972 byl do roku 2002 policistou, poté pracovníkem závodu MAZ (Minský automobilový závod). Policii opustil, a to i pro své zásady. Mladší sestra se narodila v roce 2003. Vitalij vystudoval obor vydavatelství na Minské technologické univerzitě. Pracoval na sestavení běloruského vícejazyčného slovníku a jako správce a umělecký ředitel v antikavárně „Fischerův dům“. Absolvoval stáž a pracoval jako redaktor sociálních sítí v Rádiu Svoboda. Shromažďoval podpisy pro nominaci V. Babariko na kandidáta na prezidenta. Byl nezávislým pozorovatelem při prezidentských volbách v roce 2020 ve volební místnosti ve škole č. 6 v Minsku a zaznamenal padělání výsledků hlasování. Dne 12. srpna vyšel na ulici s transparentem „Stávka!“. Byl zatčen a zbit na okresním policejním oddělení Sovětského okresu města Minsk, poté v Centru pro izolaci pachatelů v ulici Okrestina. Od roku 2020 je v České republice na léčení v rámci vládního zdravotně humanitárního programu MEDEVAC.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
