Bedřich Zahradník

"Ve Zlíně za kostelem byla i přehrada. A pod tou přehradou fungovala v jedné vile zlínská StB. Posadili mě tam do takového malého kamrlíku. Mělo to tak metr krát metr. Pořád tam svítilo ostré světlo. Byl jsem tam minimálně čtyřicet osm hodin. Jídlo žádné, ani pití. Chtěl jsem jít na záchod. Tak jsem otevřel dveře a přímo naproti byla kancelář, ze které se ozýval příšerný řev. Byla tam tma a ze stolu lítaly nějaké jiskry. Někoho tam prostě týrali elektrikou, ale jak, to nevím. Ozýval se příšerný řev, byl jsem z toho hrozně vyděšený. Pak mě odvedli na nádraží, posadili do vlaku a odvezli do Hradiště na samotku číslo čtyři. Celý den se nic nedělo. Druhý den pro mě přišel takový malý... v civilu, hajzlík estébák. Zavedl mě na vyšetřovnu a tam byl ještě druhý. Ten byl zase takový hromotluk. Ptali se mě, co jim řeknu. Odpověděl jsem, že nic nevím. Říkali, že jsem někoho doma přechovával. Na to jsem jim řekl, že jsem nikoho nepřechovával, že se mě jen kamarád ptal, zda by u mě nemohl pár dní zůstat jeden známý, že bude pracovat u Bati, ale zatím že nemá kde bydlet. Tak jsem ho u sebe nechal přespávat. Ten malý vyšetřovatel vstal a odešel. Ten druhý mě pak začal zpracovávat, začal mě mlátit. Jak už jsem byl dobitý, tak se vrátil ten malý, a řekl mně, že ví, že jsem věděl, že ten kluk, co u mě byl, utekl z kriminálu. Ukázal mi pak protokol a řekl, že kdybych jim to řekl hned, tak jsem nemusel dostat."

"Ta hora se jmenuje Barák. Do Vizovic je to od nás asi devět kilometrů. Je to do kopce, tak jsem musel jít s kolem pěšky. Přišel jsem nahoru a tam seděli dva chlapíci. Jeden byl náš soused. František Machů se jmenoval. Řekl jsem: 'Ahoj!' a oni na mě zavolali: 'Stůj!' Já jsem jim na to řekl, co blbnou, a jel jsem dál. Oni na mě ale v tu chvíli vystřelili. Lekl jsem se a spadl jsem z kola. Říkali: 'Když říkáme stůj, tak budeš stát!' Na to jsem odvětil: 'Franto, co blbneš?' Potom mě pustili. Ten druhý byl Baťa. Zradili Ploštinu. Dali se jako konfidenti k partyzánům. Gestapo je tam infiltrovalo. Jel jsem tedy dál do Vizovic a už pod lesem na vizovické straně jsem potkal německé komando. Bylo to komando, které jelo na Ploštinu. S Machů a Baťou byli už domluveni. Měli je tam zavést. Asi šedesát jich bylo. Z Vizovic jsem jel zase domů a šel pást kozy. Šel jsem s nimi asi tak kilometr nad náš dům ke kříži, kde rostly čtyři obrovské lípy. A jak jsem přišel nahoru, tak jsem viděl, že Ploština je celá v plamenech. Všechny domky hořely. Než jsem se z těch Vizovic vrátil, tak už tam pochytali lidi a všechny je naházeli do ohně."