Oleg (Oлег) Mjacelica (Мяцелица)

* 1972

  • „Takže jsem se v r. 2006 zúčastnil se svíčkou akce Řetěz solidarity (16. února 2006), no a samozřejmě začali lidi chytat a házet do antonů… ne, byl to autobus, tak do autobusu. Tak nás šoupli do (policejního) autobusu a já poučoval lidi, jak zmizet z policejního oddělení, jako jsem to sám udělal v roce 2001. Lidi přivezou na okrsek, posaděj na lavici a policista odejde. Tak povídám lidem: „Proč tady vlastně sedíme?! Občanky máme u sebe, támhle jsou dveře, tak jdem!“ A tak jsme frnkli.“

  • „Avšak přesto všechno, přestože jsem žil na malém městě a zabýval se opoziční činností, neodpovídal jsem oné představě opozičníka jako nemakačenka, který nikde nepracuje, žije z grantů a sám ničeho nedosáhl, kterou vytvářela běloruská televize. Vůbec ne. Pracoval jsem. Na jednu stranu je v malém městě těžké být opozičníkem, ale na druhou stranu je také těžké oklamat lidi a líčit ho jako neschopného outsidera, který nikde nepracuje, a přitom jezdí autem. Protože lidé přece vidí, že mám rodinu, děti, manželku, že pracuji, lidé mě prostě znají z té lepší stránky.“

  • „No a samozřejmě, díky tomu, že jsem v raném dětství strávil tolik času s bábinkou a dědou, dospěl jsem později k pochopení své „běloruskosti“, poznání důležitosti rodného běloruského jazyka a uvědomění si toho, že žiju v Bělorusku. Teď nemám ani tak na mysli pokrevní pouto nebo národnost a původ, ale prosté vnímání toho, že jsem z tohoto kraje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Litva, 09.04.2021

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Rozvoj historické paměti Běloruska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hlavní věc tehdy i dnes je porazit to zlo, porazit Lukašenkovu diktaturu

Mjacelica (Мяцелица) Oleg (Oлег), 2021
Mjacelica (Мяцелица) Oleg (Oлег), 2021
zdroj: Post Bellum

Oleg (Aleh) Mjacelica se narodil 9. března 1972 ve vsi Starki Bjalyničského okresu v Mogilevské oblasti v Bělorusku. Jeho otec, Michail Nikolajevič Mjacelica se narodil v r. 1948. Jeho rodiče, dědové i pradědové se narodili v téže vesnici. Všichni jsou Bělorusové. Oleg zná svůj rodokmen do pátého kolene. Má staršího bratra Nikolaje, který se narodil 16. července 1968. Téměř celá předškolní léta strávil Oleg u babičky a dědečka na venkově, proto je jeho prvním a tedy rodným jazykem běloruština. Rád ve své řeči používá barvité dialektní výrazy, které slýchával od svých prarodičů, kteří se narodili počátkem 20. století. Jmenovali se Andrej Nětuk (nar. 1918) a Jeva (nar. 1920, rozená Beljacká). Později Oleg sestavil dialektní slovník rodné vesnice. Každé prázdniny trávil u babičky a dědečka ve Starkách, zatímco jeho rodina žila v Bjalyničích. Tam také vychodil školu a v roce 1989 se odtud vydal do dospělého života, kdy začal studovat na Geografické fakultě Běloruské státní univerzity. Školní docházku absolvoval v letech 1979-1989 na střední skole č. 1 v městečku Bjalyniči. Ve škole na otázku: „Kým chceš být,“ odpovídal: „Indiánem.“ Během studia se intenzivně věnoval turistice, jezdil na turistické slety do různých měst v Sovětském svazu. Se svou první ženou se seznámil, když ještě oba chodili do 7. střídy. Natalja byla juniorskou mistryní SSSR v trojboji. Školu absolvovali oba v r. 1989. Natalja se dostala na univerzitu v Minsku, zatímco Oleg přijat nebyl. Rok pracoval v malé venkovské škole na Polesí. Dokázal se svými žáky obsadit první místo v SSSR v orientačním běhu, a pak se konečně dostal na vytouženou geografickou fakultu. Po roce se Oleg a Natalja vzali. Studentská svatba se konala v r. 1991, manželé bydleli na koleji a v r. 1993 se jim narodila dcera Jauhena. Do veřejného a politického dění vstoupil Oleg v r. 1996. V letech 1997-2000 si odpykával trest v režimu omezení svobody v Mogilevské zvláštní komandatuře. Tento druh trestu zakotvený v trestním zákoníku spočívá v omezení svobody a umístění v nápravném zařízení otevřeného typu. V r. 2000 vstoupil Oleg do Běloruské sociálně demokratické strany a založil v Belyničích Mládežnickou „hramadu“ (organizaci). V r. 2000 se podílel na vzniku hnutí Zubr, jehož hlavním cílem byl nenásilný odpor proti autoritářskému režimu. Byl aktivním účastníkem hnutí až do ukončení jeho činnosti v r. 2006 a zároveň pracoval na stavbách a také na vlastních startupech. Často býval zatčen za účast v mírových demokratických akcích. Sám už ani neví, kolikrát byl zadržen na 15 dní. V letech 2010-2013 se stal politickým emigrantem v Litvě, kde založil a řídil Občanské a politické zastoupení Běloruska. Po uvolnění poměrů se vrátil do vlasti, pracoval v pojišťovně, zrekonstruoval rodný dům přísně v souladu s tradicemi běloruské architektury, vybudoval statek pro agroturistiku, organizoval lidové slavnosti podle starých tradic. Dále se také aktivně podílel na opoziční činnosti zaměřené proti autoritářskému režimu. V r. 2020 se Oleg účastnil prezidentských voleb v kampani opozičního kandidáta a poté z Běloruska uprchl před politicky motivovaným pronásledováním. Jeho statek a veškerý majetek byly konfiskovány, je proti němu vedeno několik trestních řízení založených na falešných obviněních. Od r. 2020 žije Oleg v Litvě, pracuje v nevelké opravářské firmě a podílí se na činnosti běloruské demokratické opozice v zahraničí. Litevská generální prokuratura přiznala Olegovi status poškozeného protiprávním jednáním policie a zahájila šetření proti běloruským silovým orgánům v rámci univerzální jurisdikce.