Mgr. Milan Ševčík

* 1936

  • „U nás bydlel František Tobola, to byl hoch z Beskyd, já jsem se díval nedávno na mapu Beskyd a tam jak jsou Visalaje, tak je tam taky přímo označená chalupa U Tobolů. Nebyl jsem tam od té doby, ale pravděpodobně ta chalupa stojí a je brána jako orientační bod. No a právě k těm Tobolovým jsem často jezdíval, to mně bylo těch osm, devět roků. A tak oni mě tam posílali rodiče a až po válce jsem se dozvěděl… To jsem byl vždycky poslán tak, že tatínek mě na kole zavezl do Paskova, tam mě posadil na vlak, v Bílé mě čekaly už Hedvika a ta druhá, to už si nepamatuju, Tobolovy a pak jsme šli do kopečka k nim domů. Až po válce mně vysvětlila maminka, proč jsem byl vždycky v takovém námořnickém kabátku, to byly takové tmavomodré vlněné kabátky s těmi námořnickými knoflíky… Pokaždé jsem jel v tomhletom. Až potom mně maminka vysvětlila, proč to bylo. Ukázala mi, jak ta podšívka tady kolikrát byla páraná a zašívaná, a já jsem nevěděl, že pod tou podšívkou byly zprávy pro partyzány.“

  • „Byly mně tři roky a jednou jsem se probudil a teď tam stál takovej voják, pak jsem zjistil, že to byli ti polní četníci, a musel být strašně vysoký, protože se vždycky musel ohnout, když procházel dveřma a ještě ta puška s bajonetem. Najednou jsem slyšel: ‚Flinty, flinty.‘ Jako zbraně. Jsem se probudil a říkám: ‚Já mám flintu.‘ Tak on šel a já jsem šel s ním do pokoje a tam jsem mu ukázal svoji flintu. Ve Staré Bělé byla pouť a tam mně koupili špuntovku.“

  • „Jeden ten německý pilot – ten boj byl pravděpodobně mezi Pustkovcem a Svinovem – byl postřelený nebo měl něco s letadlem, tak se vracel na letiště a startoval proti němu druhý, aby doplnil tu skupinu německou. No a nad bělským lesem najednou ti dva piloti zjistili, že letí proti sobě, tak se vyhýbali nejdřív na jednu stranu, pak na druhou a ten, co letěl z letiště, tak ještě stačil se trochu nadzvednout, ale podvozkem srazil kabinu tomu druhému, tak spadnul přímo na zem, ten vyletěl nahoru. To jsem ještě viděl, jak vyskočil padákem a ten druhý, to jenom bouchlo a plamen vyšlehl. Tak to jsem viděl takový boj a srážku dvou letadel na nebi.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 31.01.2017

    (audio)
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Říkám četníkovi: Já mám flintu. Naši mi koupili špuntovku

Milan Ševčík - dobové foto
Milan Ševčík - dobové foto
zdroj: archiv pamětníka

Milan Ševčík se narodil 2. března 1936 v Pustkovci na Ostravsku. Jeho tatínek Emil (nar. 1909) pracoval jako úředník spotřebního družstva Budoucnost a později jako vedoucí prodejny, maminka Vlasta (nar. 1909) byla vyučená švadlena a zůstávala v domácnosti. Po německé okupaci se rodina musela přestěhovat do Staré Bělé, která se již nacházela na území protektorátu. Koncem roku 1939 se Ševčíkovým narodila ještě dvojčata Vlasta a Věra. V roce 1942 začal Milan chodit ve Staré Bělé do školy. Otec se angažoval v odboji a zprávy partyzánům nevědomky pašoval i malý Milan. Po válce se Ševčíkovi přestěhovali do Třebovic, kde dostal tatínek práci v družstvu Budoucnost. Milan nastoupil do primy gymnázia ve Svinově, ale po reorganizaci školství po roce 1948 se musel vrátit na národní školu. Po ní absolvoval střední školu a Pedagogickou školu pro učitele národních škol v Ostravě. Po návratu z vojny učil na škole v Třebovicích, byl tajemníkem Okresního výboru Československého svazu mládeže a v letech 1959-1972 pracoval v Českém rozhlase Ostrava v Krajském vysílání pro děti. Po roční epizodě na dole Jan Šverma působil jako učitel na zvláštních školách v Hrabůvce, Zábřehu, Moravské Ostravě a ve Vítkovicích. Přispíval do řady regionálních periodik a publikací, zejména články o historii a současnosti Ostravska. V roce 1997 odešel důchodu.